84 Co 345/2025-133 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se sledování prostoru před vchodovými dveřmi do bytových jednotek , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , , adresa, , elektronickým zařízením pořizujícím zvukový a/nebo obrazový přenos a/nebo záznam sledovaného prostoru (výrok I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení 66 420 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich právního zástupce (výrok II.) a uložil žalobců povinnost uhradit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Děčíně na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. V daném řízení se žalobci domáhali odstranění nebo úpravy instalace zařízení pořizujícího zvukový a obrazový záznam. Uvedli, že jsou vlastníky bytové jednotky , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , , adresa, , která se nachází v pátém (posledním) podlaží tohoto domu. Tato bytová jednotka je propojena s jednotkou , Anonymizováno, jejímž vlastníkem je paní , jméno FO, . Aktuálně v obou propojených jednotkách č. , Anonymizováno, bydlí žalobci. Žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky č, Anonymizováno, v téže budově na téže adrese, která se rovněž nachází v pátém podlaží domu. Žalovaní počátkem května 2023 nainstalovali na vstupní dveře do svého bytu č, Anonymizováno, záznamové zařízení (kameru opatřenou i funkcí záznamu a reprodukce zvuku), které dle žalobců pořizuje a případně i archivuje obrazový a zvukový záznam části společných prostor budovy č. p. , Anonymizováno, , a to konkrétně záznam prostoru před vchody do bytových jednotek žalobců a při otevření vchodových dveří do bytu i záznam vnitřních částí těchto bytů. Instalované zařízení obsahuje i mikrofon a reproduktor. Zvukový a obrazový záznam je pořizován v reálném čase a je zobrazován, resp. může být zobrazován, i na mobilních telefonech obou žalovaných. Žalovaní komentují dění na společné chodbě, a to i vulgárním způsobem. Zařízení dle žalobců umožňuje i archivaci pořízených dat. Záznamové zařízení spustí každý průchod jakékoliv osoby do prostoru pátého podlaží. Žalovaní uvedené zařízení používají k soustavnému sledování a obtěžování žalobců tím, že prostřednictvím instalovaného zařízení dochází ke sledování prostoru s možností používat zvukový a obrazový záznam dění v tomto prostoru, přičemž tento prostor zahrnuje i vchod do bytů žalobců a prostor bytů nacházející se za vchodovými dveřmi a viditelný při jejich otevření. Dochází tak k zásahu do soukromých prostor a soukromí žalobců. Nainstalováním a užíváním záznamového zařízení dochází k soustavným neoprávněným zásahům do práva na ochranu soukromí žalobců, a to formou soustavného sofistikovaného sledování a obtěžování. K umístění záznamového zařízení sledujícího společné prostory budovy č. p. , Anonymizováno, nebyl udělen souhlas společenství vlastníků domu, a ani souhlas žalobců, kterých se pořizování záznamů a sledování nejvíce dotýká. Záznamové zařízení neslouží ani k ochraně majetku žalovaných, neboť by jinak muselo být umístěno tak, aby zaznamenávalo výlučně prostor dveří žalovaných. S ohledem na výše uvedené se žalobci domáhají vydání rozhodnutí, jímž by byli žalovaní povinni zdržet se sledování prostoru před vchodovými dveřmi do bytových jednotek , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , , adresa, , elektronickým zařízením pořizujícím zvuková a/nebo obrazový přenos a/nebo záznam sledovaného prostoru.3. Žalovaní se k žalobě vyjádřili a potvrdili, že jsou vlastníky v rámci společného jmění manželů bytové jednotky , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, , , adresa, . Předmětný byt žalovaní užívají pokojným a běžným způsobem jako každý a jiný uživatel tohoto domu bez jakéhokoliv obtěžování sousedů, jak je tvrzeno v žalobě. Jsou to naopak žalobci, jejich sousedé, kteří žalované neustále slovně napadají a podávají na žalované neustále všemožná oznámení na všechny státní instituce. Chování popisované v žalobě se však nezakládá na pravdě. Žalovaní uvedli, že mají na vstupních dveřích do svého bytu klasické volně dostupné elektronické kukátko, které používají obdobně jako kukátko klasické, uvedeným kukátkem nepořizují jakékoliv záznamy, jedná se pouze o obrazový aktuální přenos, který se v případě zazvonění, žalovaným zobrazí na obrazovce patřící k digitálnímu kukátku. Žalovaní používají kukátko způsobem, který v žádném případě nemůže žalobcům podstatným způsobem omezovat jejich běžný způsob života, neboť k přenosu na mobilní telefony žalovaných nedochází, kdy je toho zařízení schopno, ale žalobci tuto funkci nevyužívají a k archivaci jakýchkoli záznamů nedochází. Na základě uvedených skutečností žalovaní navrhli, aby soud žalobu zamítl a žalobcům uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.4. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že na vstupních dveřích bytu žalovaných (jednotka č. , Anonymizováno, je instalováno digitální kukátko, které je technicky způsobilé k pořizování obrazových i zvukových záznamů, disponuje pohybovým senzorem a je napojeno na mobilní telefon žalovaných, přičemž zařízení při detekci pohybu odesílá notifikaci a umožňuje vzdálený náhled i komunikaci. Žalobci (vlastníci jednotky č. , Anonymizováno, i další vlastnice (, jméno FO, ) s tímto zařízením dlouhodobě nesouhlasí a považují jej za zásah do soukromí ve společných prostorách domu. Úřad pro ochranu osobních údajů se věcí nezabýval, neboť kamera není provozována SVJ, ale soukromými osobami, a spadá do prostoru obydlí. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že zařízení dlouhodobě monitoruje dění na chodbě, dioda se rozsvěcí a slyšet je cvaknutí vždy při pohybu, včetně příchodů návštěv, což podle ní vede ke zhoršení mezilidských vztahů, omezení kontaktů. Žalobkyně uvedla konkrétní incident ze dne , datum, , kdy na ni měl žalovaný přes zařízení verbálně reagovat. Sama i další osoby (např. svědkyně , jméno FO, ) pokládají instalaci zařízení za snahu o kontrolu nad tím, kdo k žalobcům přichází. Žalovaný , Jméno žalované B, sice přiznal technickou schopnost zařízení k online náhledu přes telefon a komunikaci, popřel však, že by cokoli nahrával, a uvedl, že zařízení bylo instalováno po předchozích problémech s nečistotami před dveřmi a verbálními útoky ze strany osob pohybujících se v domě. Okresní soud ze zvukového záznamu žádný zřetelný verbální obsah nezjistil. Z výpovědí účastníků vyplývá, že vztahy mezi sousedy jsou dlouhodobě napjaté a že žalobkyně se cítí monitorováním omezována. V rámci místního šetření bylo zjištěno, že displej kukátka je černý a obraz je přenášený až ve chvíli, kdy někdo stiskne tlačítko zvonku. Notifikace občas na telefon žalovaného přijde, občas ne. Při aktivaci zařízení je vidět společná vnější chodba, včetně dveří od bytu žalobců. Konkrétní skutečnosti, že by žalobci a jejich návštěvy byly omezeny v tom směru, že by žalobcům návštěvy chodit přestaly právě kvůli zařízení na dveřích žalovaných, nebylo prokázáno. Ukládání záznamů či jejich archivace se žalobcům prokázat nepodařilo, ačkoli je prokázané z tvrzení obou stran, že zařízení je ukládání záznamů schopno.5. Při právním posouzení soud prvního stupně vycházel z judikatorních závěrů Nejvyššího soudu, dle kterých tzv. obtěžování pohledem, jehož specifickou verzí je sledování prostoru kamerou, je specifickou tzv. imateriální imisí, pro jejíž posouzení judikatura vytýčila speciální pravidla. Judikatura k § 130a odst. 1, resp. § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.), ohledně imisí je v zásadě použitelná i pro posuzování imisí podle § 1013 odst. 1 o. z. V rozsudku ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1629/99, Nejvyšší soud uvedl: „Aby bylo možno obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; zpravidla by šlo o případy, kdy vlastnické právo by bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů, anebo by došlo ke stavební změně, umožňující nahlížení do dosud uzavřených prostor, přičemž tuto změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl. Při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení.“. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 583/2011, dovodil, že uvedené pravidlo platí i pro fotografování a filmování osob; v takovém případě jde totiž v jistém smyslu o „obtěžování pohledem“, umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky. Lze proto konstatovat, že j