84 Co 7/2026-72 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu 103 593,18 Kč s úroky z prodlení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce po žalované domáhal náhrady škody s poukazem na skutečnost, že vykonává dle § 4 zák. č. 305/2000 Sb., o povodích, správu mj. vodních toků Bílého potoka a řeky Bíliny. Žalovaná provozuje mj. výrobu nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických směsí a prodej chemických látek a chemických směsí klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické v areálu firmy , adresa, , za areálem firmy žalované protéká Bílý potok, který se vlévá do řeky Bíliny. Žalovaná provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti ve smyslu § 2924 občanského zákoníku, resp. provoz zvlášť nebezpečný ve smyslu § 2925 občanského zákoníku. Dne 24. 11. 2024 došlo v areálu žalované k požáru a následnému úniku hasební vody, včetně znečišťujících látek, přes dešťovou kanalizaci a areálovou čističku odpadních vod žalované do Bílého potoka a dále do řeky Bíliny. Žalobce při odstraňování následků havárie postupoval dle § 41 a § 47 odst. 2 písm. g) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), kdy prostřednictvím svých zaměstnanců v místě havárie a na „kontaminovaných“ vodních tocích prováděl souvislou kontrolní činnost, monitoroval úhyny ryb, odebíral vzorky vody a ryb a zajišťoval informace pro vodohospodářský dispečink. Náklady na tyto činnosti činily žalovaných 103 593,18 Kč a sestávají z nákladů na výkon laboratoří v částce 93 291,39 Kč a nákladů na dopravu a práci zaměstnanců ve výši 10 301,79 Kč, přičemž žalobce tvrdit, že tyto náklady nevynaložil v rámci své běžné činnosti, resp. že by je nevynaložil, nebýt požáru v areálu žalované (srov. žalobu a podání žalobce ze dne 3. 7. 2025).3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a bránila se tím, že z protokolu České inspekce životního prostředí (ČIŽP) nelze zjistit, proč by použitá hasební voda měla být považována za závadnou látku a proč měla způsobit havárii. Vodní zákon nezakazuje, aby nezávadné látky jako je hasební voda pronikaly do vod, proto tvrzená událost nebyla havárií ve smyslu § 40 vodního zákona, pro což žalobce nebyl oprávněn k výkonu činností dle § 41 a § 47 odst. 5 vodního zákona. Dále uvedla, že náklady žalobce spojené s prováděním kontrolní činnosti, monitorováním úhynu ryb, odběrem vzorků a zajišťováním informací pro vodohospodářský dispečink, k nimž je žalobce povinen jako správce havárií zasaženého toku na základě § 41 a § 47 odst. 2 písm. g) vodního zákona, nevznikly poškozením nebo ztrátou majetku, nýbrž plněním zákonné povinnosti, proto vynaložení žalované částky nepředstavuje škodu, nýbrž provozní náklady žalobce spojené s řádným plněním povinností, které mu ukládají platné právní předpisy, tj. § 41 odst. 5 vodního zákona (mj. předání získaných vzorků akreditované laboratoři k rozboru). Škoda způsobená žalovanou by mohla vzniknout pouze v případě porušení zákonem uložených povinností uvedených v ust. § 41 odst. 1, odst. 2 a odst. 8 vodního zákona. Žalovaná však v okamžiku zjištění zasažení vodního toku hasební pěnou neprodleně kontaktovala dle § 41 odst. 1 vodního zákona Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR), řídila se pokyny ČIŽP, HZS ČR a žalobce dle § 41 odst. 2 vodního zákona, po celou dobu šetření spolupracovala s uvedenými orgány a vyvinula maximální úsilí k tomu, aby hasební voda neunikla do povrchových vod.4. Okresní soud v rámci svého rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž byl žalobce mj. založen i pro spolupráci při zneškodňování havárií na vodních tocích v povodí jím spravovaných vodních toků, pokud mohou ohrozit jakost vody. Tržby žalobce v roce 2024 za odběry povrchové vody činily 667 896 000 Kč. Zdůraznil, že k prokázání existence nároku na náhradu škody, ať již majetkové (např. zničení věci, ušlý zisk) či nemajetkové (např. zásah do cti, zdraví), musí být zjištěno (prokázáno) protiprávní jednání, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění.5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobce je dle § 48 odst. 1 vodního zákona jednou z právnických osob zřízených dle zvláštního zákona, jakožto správce významných vodních toků. Příjmy žalobce dle § 101 vodního zákona tvoří platby za odběr povrchové vod, resp. dle § 102 vodního zákona finanční prostředky poskytnuté státem na opatření ve veřejném zájmu, příp. dotace apod. Žalobce má dle § 21 odst. 7 písm. a) vodního zákona povinnosti dohlížet na kvalitu vod ve svém povodí, včetně odběru vzorků.6. Okresní soud dále poukázal na to, že podle § 40 odst. 1 vodního zákona je havárií mimořádné závažné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod, když podle § 41 odst. 5 téhož zákona šetření příčin havárie přísluší vodoprávnímu úřadu příslušnému podle místa havárie, přičemž pro účely šetření příčin havárie správce povodí zajistí odběry vzorků havárií zasažené povrchové nebo podzemní vody, včetně příslušných vzorků sedimentů a živých organismů a vypouštěných odpadních vod v havárií zasaženém území, a jejich bezodkladné předání laboratoři s příslušnou akreditací pro rozbor uvedených vzorků, když dle § 47 odst. 2 písm. g) vodního zákona se správou vodních toků rozumí též povinnost spolupracovat při zneškodňování havárií na vodních tocích. Žalobce tak má vodním zákonem výslovně uloženou povinnosti odebírat vzorky v případě havárie a předávat je k rozboru akreditované laboratoři a spolupracovat při zneškodňování havárií na vodních tocích, tj. v podstatě má dle vodního zákona povinnost zajistit důkazní prostředky ČIŽP pro účely přestupkového řízení dle vodního zákona.7. Z vyložených důvodů okresní soud dospěl k závěru, že povinnost správce povodí (žalobce) dle § 41 odst. 5 vodního zákona - zajistit odběry vzorků havárií zasažené povrchové nebo podzemní vody, včetně příslušných vzorků sedimentů a živých organismů a vypouštěných odpadních vod v havárií zasaženém území, a jejich bezodkladné předání laboratoři s příslušnou akreditací pro rozbor uvedených vzorků - souvisí se šetřením příčin havárie a je součástí širšího rámce ochrany vod před znečištěním a haváriemi, kde správce povodí spolupracuje s vodoprávními úřady, ČIŽP a dalšími subjekty, a je proto zákonnou povinností hrazenou z vlastního jmění podniku, „bez nároku na refundaci od státu“ – jedná se o interní výdaje státního podniku. Uvedená povinnost je součástí šetření příčin havárie a slouží k ochraně vod, tj. představuje běžnou provozní činnost podniku jako správce povodí. Oproti tomu požadavek na náhradu škody je dle okresního soudu aktivní právo státního podniku vymáhat kompenzaci za újmu způsobenou třetími osobami, tento nárok chrání majetek státu a přináší podniku „příjem, který zvětšuje jeho jmění“. Dělící čára spočívá v „externím vs. interním charakteru a kompenzačním vs. povinnostním účelu, s ohledem na vodní zákon“.8. Okresní soud shrnul, že žalobce jako správce povodí má zákonnou povinnost provádět odběry a rozbory vody, zejména při haváriích, tyto činnosti jsou součástí jeho veřejnoprávního poslání dle vodního zákona, pro které byl zřízen – zakládací listina žalobce uvedenou činnost řadí k hlavním předmětům činnosti žalobce. Náklady na provádění tohoto veřejnoprávního poslání a hlavního předmětu činnosti nelze považovat za škodu, kterou by bylo možné uplatnit vůči původci znečištění. Informace o znečištění musí být žalobcem předány ČIŽP, která má pravomoc ukládat sankce. Z tohoto důvodu žalobu jako nedůvodně podanou zamítl, k námitce, že žalobce provedl rozbor vzorků ve vlastní akreditované laboratoři a tím mu vznikla škoda ve výši nákladů na rozbor, doplnil, že se nemůže jednat o náhradu škody, neboť žalobce má zákonnou povinnost pouze předat vzorky k rozboru akreditované laboratoři, nikoli povinnost provádět jejich rozbor. Náklady na rozbor proto nemohou být škodou, žalobce provedením rozboru nejednal v rámci zákonného zmocnění ani v rámci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou. Pokud žalobci vznikly náklady rozborem vzorků, měl by je uplatnit u subjektu, pro který takový rozbor provedl, resp. který si u něj rozbor objednal.9. Konečně okresní soud poukázal na to, že žalobce má vlastní příjmy a možnost státního financování, čímž je zajištěna jeho ekonomická stabilita, aby mohl plnit své veřejnoprávní poslání a hlavní předmět činnosti. Případná sankce za přestupek bude příjmem státního rozpočtu, tedy stát, jakožto zřizovatel státního podniku, nebude finančně tratit. Doplnil, že zákonodárci nic nebránilo, aby ve vodním zákoně stanovil povinnost škůdcům hradit škody obdobné žalovanému nároku, přesto tak neučinil; výklad zákonných ustanovení je možno provést i „z mlčení zákona o určité problematice“. Výše žalované částky vzhledem k tržbám žalobce jen za odběr povrchových vod je zcela bezvýznamná, což dle okresního soudu podporuje jeho právní názor, že se jedná o běžnou zákonnou činnost a povinnost žal