15 C 222/2019-124 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu 4. 7. 2019 žádala, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 29.580 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí finančních prostředků o hotovostním úvěru [číslo] ze dne 16. 6. 2014 na částku 60.000 Kč. Šlo o smlouvu se spotřebitelem v intencích zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Dle žalobkyně žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, proto je smlouva absolutně neplatná a soud je povinen z úřední povinnosti tuto neplatnost zkoumat s poukazem na platnou judikaturu. Žalobkyně uhradila ze smlouvy celkem částku 89.580 Kč a měla s ohledem na neplatnost smlouvu uhradit pouze 60.000 Kč. Rozdíl je tedy 29.580 Kč a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť žalobkyně hradila žalovanému na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně požaduje vrácení této částky a zároveň zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 142/94 Sb. Poukazuje na předžalobní výzvu ze 17. 6. 2019, potvrzení o doručení. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 25. 6. 2019 do zaplacení v zákonné výši. 2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že požaduje žalobu za zcela účelovou. Požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva dle § 8 zák. č. 89/2012 Sb., dle něhož nemůže požívat právní ochrany zjevné zneužití práva. Žalobkyně uzavřela 16. 6. 2014 s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] formou tzv. telefonní půjčky. Nejprve telefonicky kontaktovala žalovaného s žádostí o uzavření úvěrové smlouvy za účelem dohodnutí konkrétních podmínek úvěrové smlouvy. Po provedeném schvalovacím procesu byl žalobkyni na jí zadanou adresu zaslán odpovídající návrh úvěrové smlouvy včetně úvěrových podmínek, který v případě zájmu o uzavření smlouvy měla žalobkyně podepsat a zaslat žalovanému zpět, což také učinila. Žalobkyně měla dostatek času si úvěrovou smlouvu a úvěrové podmínky prostudovat, měla k dispozici neomezený časový prostor pro porovnání dohodnutých podmínek smluvního vztahu s podmínkami jiných úvěrových produktů na trhu, jakož i pro poradu nad zněním úvěrové smlouvy s třetími osobami či opětovně se zaměstnanci žalovaného. Byla obeznámena se všemi podmínkami před uzavřením smlouvy. Smlouvu uzavřela a na základě této smlouvy jí byl vyplacen úvěr ve výši 60.000 Kč, který se zavázala splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.493 Kč. Byla seznámena s celkovou částkou splatnou spotřebitelem při řádném splácení a tato činila 116.508 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,38 % ročně. Úvěr byl žalobkyni umožněn splácet po dobu sedmi let. Byla taktéž sjednána služba změny výše a počtu splátek, která byla zpoplatněná dle smlouvy měsíčním poplatkem 39 Kč a služba odložené splátky, která byla zpoplatněná rovněž měsíčním poplatkem 39 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění výdajů, balíček standard, pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo invalidity 3. stupně, což bylo zpoplatněno poplatkem 28 Kč měsíčně. Byla rovněž obeznámena s důsledky nesplácení úvěru. Smlouva byla sjednána za standardních, nikoliv nevýhodných podmínek, ani nepřiměřených podmínek, odpovídala parametrům běžného trhu spotřebitelských úvěrů. Úvěr 60.000 Kč byl žalobkyni vyplacen bankovním převodem na jí sdělený účet 24. 6. 2014. Žalobkyně následně pravidelně každý měsíc úvěr splácela měsíčními splátkami po 1.493 Kč až do 6/ 2019. V průběhu pěti let uhradila tedy 60 pravidelných měsíčních splátek v souhrnné výši 89.580 Kč. Nynější jednání žalobkyně je čistě účelové. Po většinu předpokládaného trvání úvěrového vztahu splátky poskytovala pravidelně a pak náhle sjednané splátky hradit přestane, a zároveň požaduje vrácení řádně zaplaceného plnění. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že řádně s péčí odbornou neposoudil schopnost žalobkyně jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schvalovacím procesem žalovaného prochází každý žadatel o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný prověřuje bonitu spotřebitele v oddělení úvěrových rizik žalovaného, je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, jsou přezkoumávány klientské informace např. o věku, vzdělání, zdroj příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsob bydlení a podobně. Pro ten účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalovaný pro předcházení předlužení klienta zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, žalovaný přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu a výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Žalovaný provádí kontrolu klienta v externích registrech, úvěrových registrech SOLUS a NRKI. Tím získává informace o existenci závazků klienta. Žalovaný v pozici věřitele si před schválením úvěru vyžádal potřebné informace od žalobkyně, aktivně opatřoval další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o žalobkyni a tyto informace vyhodnotil řádně. Žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy uvedla, že je od [číslo] zaměstnána u [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], na pracovní pozici dělnice, s čistým měsíčním příjmem ze zaměstnání 11.500 Kč, nad rámec mzdy pobírá invalidní důchod ve výši 5.234 Kč. Za ověřením informací žalobkyně žalovaný telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalobkyně a ten potvrdil, že je u něj zaměstnána na dobu neurčitou, není ve výpovědní době ani v dlouhodobé pracovní neschopnosti a ze mzdy jí nejsou strhávány žádné exekuční srážky. Žalobkyně dále uvedla, že je vdaná, její domácnost sestává ze dvou dospělých osob a jednoho nezaopatřeného dítěte. Čistý měsíční příjem manžela žalobkyně dosahoval 13.000 Kč, dohromady tedy činil čistý měsíční příjem domácnosti 29.734 Kč. Žalovaný rovněž zohlednil náklady žalobkyně na živobytí, vzal v úvahu částky životního minima žalobkyně a ostatních členů domácnosti dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, dále výši nákladů na bydlení pro tříčlennou rodinu podle interních modelů společnosti odvozených od typu bydlení a lokality. Dle statistických dat Českého statistického úřadu počítal s částkou životního minima dvou dospělých členů domácnosti celkem 5.970 Kč, s částkou životního minima na jedno vyživované dítě celkem 2.140 Kč a s částkou měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu 5.574 Kč. Žalovaný provedl lustraci žalobkyně v registrech SOLUS a NRKI, u registru SOLUS byl negativní výsledek, u registru NRKI měl aktivní úvěr s měsíční splátkou [částka] a kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5.000 Kč. V té době byl úvěr řádně splácen již po dobu roku a půl a měla v té době již dalších šest úvěrových vztahů skončených, kde řádně hradila splátky, nebyly evidovány žádné splátky po splatnosti. U žalobkyně byla zjištěna vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dobrá platební morálka. Dále dle aktuálního výpisu NRKI u žalobkyně byla dobrá platební morálka až do června 2019 u tohoto úvěru a najednou přestala splácet jak úvěr od žalovaného tak ten další úvěr s měsíční splátkou [částka]. Ten splácela od 12/2012 až do 6/ 2019. Dále další úvěry splácela splátkami 555 Kč a 1.071 Kč, byly doplaceny 12. 4. 2016. Přestala splácet úvěry v důsledku zhoršení majetkových poměrů žalobkyně, a to nelze toto klást k tíži žalovanému či chápat jako důsledek nesprávného posouzení úvěruschopnosti žalobkyně, když ke změně došlo po více než pěti letech po poskytnutí úvěru. Nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby předvídal nepředvídatelné. Výši splátky spočítal podle příjmu žalobkyně a manžela shora, životního minima, dospělým členům domácnosti a jedno vyživovaného dítěte, měsíčních nákladů na domácnost, na bydlení jak shora uvedeno, splátkami v jiných společnostech a výše splátky byla stanovena podle těchto kritérií na 1 493 Kč. Žalobkyně tak prošla odborným schvalovacím procesem, kdy žalovaný vycházel z údajů sdělených žalobkyní a dále z informací sdělených zaměstnavatelem žalobkyně a z informací zjištěných z externích úvěrových registrů, jakož i ze statistických veřejně dostupných informací. Pokud by žalobkyně sdělila při sjednání úvěru nepravdivé informace, pak by její jednání bylo posuzováno jako úvěrový podvod dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Žalovaný vycházel jak ze zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vznikl transpo