17 C 129/2021-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4.828 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a [žalobkyní] [], IČ: [] byla uzavřena dne 11.5.2018 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 2.000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, sjednaného úroku ve výši 18 Kč tj. částku ve výši 2.678 Kč do 30 dnů tj. do 11.6.2018. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly i obchodní podmínky Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nevrátil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 11.7.2018. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč (původně 2.000 Kč) dle č. 5 bod 5.1 psím. b) ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení tj. z částky 2.678 Kč za období od 12.6.2018 (den následující po splatnosti úvěru) do 15.10.2020 (den podání žaloby). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10.5.2018, předsmluvních informací vč. prověření bonity, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z účtu o poskytnutí úvěru ze dne 11.5.2018, upomínky ze dne 18.6.2018, ze dne 25.6.2018 ze dne 2.7.2018 a předžalobní výzvy ze dne 11.7.2018 bylo zjištěno, že mezi [žalobkyní] [] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl společně s poplatek ve výši 660 Kč a úrokem ve výši 18 Kč splatný do 30 dní tj. do 11.6.2018 jednorázově. Částka ve výši 2.000 Kč byla žalovanému zaslána na cit. účet dne 11.5.2018. Měsíční příjem žalovaného činil 30.000 Kč a výdaje 22.200 Kč, k dispozici měl částku ve výši 7.800 Kč. Žalovaný nebyl veden v centrální evidenci exekucí. Dle bodu 5 – 5.1 písm. a) byl sjednán paušální poplatek za zaslání upomínky ve výši 150 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného o 7 dní, ve výši 250 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného o 14 dní, ve výši 350 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného o 21 dní a ve výši 400 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného o 30 dní. Dle bodu 5 – 5.1. písm. b) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, počínaje následujícím dnem po sjednaném datu splatnosti úvěru. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti neuhradil. K úhradě dlužné částky byl žalované vyzván upomínkou ze dne 18.6.2018 (poplatek 150 Kč), dále upomínkou ze dne 25.6.2018 (poplatek 250 Kč), upomínkou ze dne 2.7.2018 (poplatek 350 Kč) a předžalobní výzvy ze dne 11.7.2018 (poplatek 400 Kč), s tím, že dodatečná lhůta k plnění byla žalovanému v poslední výzvě stanovena do 25.7.2018. Dále je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč. 6. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 7. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. V souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. V souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 10.5.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému půjčena částka ve výši 2.000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru činila 30 dní do 11.6.2018. Žalovaný se současně zavázal zaplatit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a úrok ve výši 18 Kč tj. celkem částku ve výši 2.678 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nedostál a dlužnou částku nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v rámci řízení zcela pasivní a neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.000 Kč (jistina), částku ve výši 678 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru + úrok), poplatky za upomínání ve výši 1.150 (150 + 250 + 350 + 400). Soud vyhověl podané žalobě, i pokud jde o požadované příslušenství, kterým jsou úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Při posouzení práva na smluvní úrok z prodlení postupoval soud dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše se řídí nařízením č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z dlužné částky ve výši 3.828 Kč ode dne následujícího od poslední dodatečné lhůty k plnění tj. od 26.7.2018 do zaplacení. 12. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1.000 Kč soud žalobu v této části zamítl. Z porovnání celkové výše smluvní pokuty (1.000 Kč), výše zajištěné částky (2.000 Kč) a splatnosti úvěru (30 dní) nelze totiž než dovodit, že takto sjednaná smluvní pokuta je vzhledem k výši a povaze zajišťovaného závazku nepřiměřeně vysoká a zjevně se příčí dobrým mravům. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že ujednání o smluvní pokutě je sice obsaženo v samotné Smlouvě o úvěru, avšak žalovaný neměl možnost jakoukoliv jejich modifikace a žalovanému tak bylo v podstatě vnuceno smluvní ujednání v podobě zajištění smluvní pokutou. Kdy smluvní pokuta představuje 50,00 % ze zapůjčené částky. Takové ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a označit za neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012). 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení činí částku ve výši 400 Kč za zaplacení soudní poplatek a dále částku ve výši 300 Kč představující režijní paušál dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Úspěch žalobkyně představuje výrok I. tj. 79,29% a neúspěch představuje výrok II. tj. 20,71 %. Žalobkyně má tedy po vzájemném zápočtu úspěchu a neúspěchu právo na náhradu 58,58 % (79,29 % - 20,71 % = 58,58 %) účelně vynaložených nákladů, což představuje částku 410 Kč. 14. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.