21 C 170/2020-37 — Městský soud v Brně

Žalobou z [datum] domáhala se žalobkyně úhrady částky 87.423,70 Kč jako nesplaceného zůstatku úvěru, poskytnutého žalované, kdy úvěr byl zesplatněn z důvodu porušení povinnosti řádné a včasné úhrady sjednaných splátek. V návaznosti na zjištěné majetkové poměry žalované v době poskytnutí úvěru, zásadně odlišné od poměrů žalovanou deklarovaných, vzala před zahájením jednání žalobkyně částečně žalobu zpět do části, přesahující poskytnutou úvěrovou jistinu, poníženou o uhrazené platby, a zůstatek jistiny dále nárokovala z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo plněním z neplatné úvěrové smlouvy. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Ze smlouvy o hotovostním úvěru vzal soud za prokázáno, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 97.000,00 Kč jako spotřebitelský, účelově neurčený úvěr, úročený 27,76 % ročně, který se žalovaná zavázala uhradit v 84 splátkách po 2.715,00 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vzal soud za prokázáno, že úvěr čerpala v plné výši dne [datum], přičemž na splátkách uhradila celkem částku 71.090,55 Kč. Výzvou z [datum], odeslanou žalované [datum], vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě celého zůstatku úvěru do 14 dnů. Dle podání žalobkyně z [datum] žalovaná při uzavření úvěru za účelem posouzení své úvěruschopnosti deklarovala příjem 18.500,00 Kč, splátky jiných úvěrů 4.936,00 Kč. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení a z výdělkové zprávy vzal soud za prokázáno, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaná pobírala starobní důchod ve výši 5.682,00 Kč (od ledna [rok]), přičemž z pracovního poměru (hlavní pracovní poměr a dohoda o provedení práce) u [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [část obce] měla v roce 2016 průměrný měsíční příjem 8.190,00 Kč, tj. dosahovala měsíčně celkových příjmů 13.872,00 Kč, z nichž po úhradě jiných závazků z úvěru (4.936,00 Kč) jí zbývalo 8.936,00 Kč. Při úhradě závazků z předmětné úvěrové smlouvy (2.715,00 Kč měsíčně) by tak žalované zůstávalo k dispozici 6.221,00 Kč, přičemž dle podání žalobkyně činily žalovanou tvrzené měsíční výdaje na bydlení 5.608,00 Kč a životní minimum 2.400,00 Kč, celkem tedy 8.008,00 Kč. Z takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba – po částečném zpětvzetí – je důvodná. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně zcela jednoznačně před uzavřením úvěrové smlouvy nesplnila povinnost prověřit úvěruschopnost žalované, kterou jí ukládá § 86 odst. 1, 2 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když dle tvrzení žalobkyně měla mít žalovaná příjem z důchodu ve výši 18.500,00 Kč, přičemž ze zprávy ČSSZ vyplývá, že takového příjmu z důchodu žalovaná nikdy nedosahovala. Navíc z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná měla po úhradě svých závazků příjmy, které nedostačovaly ani k pokrytí základních životních potřeb. S ohledem na tato zjištění žalobkyně svůj nárok vznesla z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo plněním z neplatné úvěrové smlouvy. Neplatnost úvěrové smlouvy vyplývá z porušení povinnosti žalobkyně prověřit řádně úvěruschopnost žalované, kdy ze shora uvedených zjištění vyplývá, že žalobkyně zjevně neměla k dispozici, resp. po žalované nevyžadovala, jakýkoliv doklad o výši jejího příjmu, neporovnala tak reálnou výši příjmů žalované a výši jejích závazků, a tím i schopnost dostát povinnostem z uzavírané úvěrové smlouvy, v důsledku čehož je uzavřená smlouva absolutně neplatná (viz rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015, výklad čl. 8 směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, a bodu 26 její preambule, jak jej provedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ve věci C -449/13 CA Consumer Finance S.A. vs. Ingrid Bakkaus a další). Soud proto za situace, kdy dovodil neplatnost úvěrové smlouvy, nárok žalobkyně posoudil v souladu s jejím procesním stanoviskem jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.), a to jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), které je žalovaná povinna vydat (§ 2991 odst. 1 o.z.) v rozsahu, v jakém se obohatila. Soud proto žalobě vyhověl do částky 25.909,45 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou 97.000,00 Kč a žalovanou provedenými úhradami v celkové výši 71.090,55 Kč. Žalobě bylo vyhověno i pokud jde o nárok na úhradu úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), když pokud jde o dobu prodlení, s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy vycházel z první doložené výzvy k vydání obohacení v podobě výzvy z [datum], odeslané [datum], a doručené žalované dle § 573 o.z. třetím pracovním dnem, tj. [datum]. Žalobkyní stanovená 14 denní lhůta tak uplynula [datum], a žalovaná je v prodlení od [datum]. Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád byla žalovaná jako procesně neúspěšný účastník zavázána k úhradě nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 1.296,00 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za čtyři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání) po 2.140,00 Kč, včetně čtyř režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH v částce 2.049,60 Kč celkem 13.105,60 Kč.