220 C 42/2019-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky 33 144 Kč z titulu nezaplacené ceny za spotřebovaný plyn v odběrném místě [adresa žalované], v období od [datum] do [datum] a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce dodával žalované do odběrného místa na adrese: [adresa žalované], plyn pro potřeby domácnosti. Z e- mailu o realizaci ukončení dodávky ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] došlo k ukončení sjednaných služeb. Z vyúčtování dodávky plynu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v období [datum] do [datum] odebrala plyn v celkové ceně [částka], na zálohách uhradila 5 000 Kč. Na toto vyúčtování bylo ze strany žalované plněno ve výši [částka]. Z vyúčtování dodávky plynu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v období [datum] do [datum] odebrala plyn v celkové ceně 21 661,21 Kč, na zálohách uhradila 2 500 Kč. Žalobkyně tímto vyúčtováním fakturoval i částku [částka] jako smluvní pokutu za deaktivační poplatek. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] pak žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná co do výše nedoplatku za dodávku plynu ve výši 25 144 Kč, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru plynu ve smyslu § 72 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., vznikla žalobci povinnost dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa, kterou splnil, když dodal plyn v celkové hodnotě 37 844 Kč, a žalované naopak povinnost za odebraný plyn zaplatit, což splnila pouze částkou 12 700 Kč uhrazenou na zálohách. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by svou smluvně převzatou povinnost splnila, netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně co do částky 25 144 Kč vyhověl. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostala do prodlení placením peněžitého dluhu, čímž jí návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)), jež je určen ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Co se týče ujednání o smluvní pokutě, soud je považuje za nepřiměřená ve smyslu Směrnice Rady 93/13/ (§ 1813 o. z.). Ustanovení § 1813 o. z. poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Soud by se tedy okolnostmi kontraktačního procesu nemusel dále zabývat, přesto podotýká, že z vylíčených skutkových tvrzení a vizuální formy smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] vyplývá, že ustanovení o smluvní pokutě individuálně sjednáno nebylo. 7. K tomu, že ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřené, vedly soud následující úvahy. Je nutné zdůraznit, že smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ porušení smlouvy ze strany žalované jako odběratele. Porušení smluvních povinností žalobkyně jako dodavatele žádným zvláštním způsobem zajištěno nebylo. 8. Soud odkazuje na jeden z dřívějších nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). 9. K nepřiměřenosti ujednání přihlédne soud z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve spojených věcech C [číslo] až C [číslo]), spotřebitel má však možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (§ 1815 občanského zákoníku, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] proti [anonymizována dvě slova]), což v tomto případě nenastalo. 10. Soud pod úvahami výše zmíněnými žalobu, co do smluvní pokuty zamítl, neboť ta je obsažena pouze ve všeobecných smluvních podmínkách, jež jsou nepřehledné, a žalovaný nemohl rozumně předpokládat výskyt takového ustanovení, jež výrazně znevýhodňuje jeho postavení v smluvním vztahu ve znění všeobecných podmínek smlouvy. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud měl- li účastník ve věci úspěch jen částečný, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl úspěšný, co do částky [částka], žalovaná co do částky 8 000 Kč. Po odečtení procentuálních úspěchů účastníků zbývá úspěch žalobce v procentuální výši 51,73 %. Soud tedy žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 658 Kč, odměny nezastoupeného účastníka za dva úkony (podání žaloby, předžalobní výzva) á [částka] dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu paušálních náhrad hotových výdajů. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.