43 C 162/2019-51 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal (poté, co bylo řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí co do smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč a kapitalizovaného úroku 3.920 Kč) zaplacení 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 31.5.2018 do zaplacení. Částku 4.000 Kč právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě jednání o uzavření smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobce nemá k dispozici údaje a podklady k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), k projednání věci samé nenařizoval jednání. Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem, a žalovaným, jako úvěrovaným, předmětem smlouvy byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč. Žalovanému byla vyplacena částka 4.000 Kč dne [datum] (potvrzení [právnická osoba]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným prostřednictvím pošty [datum] s výzvou k úhradě do 10 dnů (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, poštovní podací arch). Žalovaný byl o úhradu upomenut (předžalobní výzva). Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Sjednaný úvěr měl povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z uvedeného vyplývá, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24.2.2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu a taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 4.000 Kč, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je podle ustanovení § 2993 věty první o.z. povinen žalovaný vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace je dána ustanovením § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou doručenou žalovanému při běžném chodu věcí třetí den po jejím odeslání, tj. dne [datum], posledním dnem stanovené destidenní lhůty byl den [datum] a ode dne [datum] je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne nárok i na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je nižší než podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě co do částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. vyhověl, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, jenž byl v řízení procesně úspěšný co do 57 % a neúspěšný co do 43 %, má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč za tytéž úkony (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty a náhrad, tj. celkem 2.089 Kč, z toho 14 % činí 292 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.