49 C 145/2020-39 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou – doplněnou k výzvě soudu – domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1.851 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 1.851 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do 14. 5. 2020. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 8. 3. 2019 žalobce se žalovaným uzavřeli pojistnou smlouvu (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), v této smlouvě si sjednali půlroční pojistné v částce 2.297 Kč, žalovaný žalobci neuhradil pojistné za období od 8. 3. 2019 do 21. 6. 2019 ve výši 1.311 Kč, a poplatky z upomínky ve výši 80 Kč, 160 Kč a 300 Kč. Nárok na zaplacení těchto poplatků žalobce opíral o ustanovení obsažené v Pojistných podmínkách žalobce. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 18. 9. 2020, č. j. 49 C 145/2020-29 – nevyjádřil. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobce a žalovaný dne 8. 3. 2019 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jíž se mj. žalovaný zavázal platit žalobci půlroční pojistné v částce 2.297 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období 8. 3. 2019 – 21. 6. 2019. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobci nezaplatil ničeho. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah uzavřením pojistné smlouvy podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V pojistné smlouvě si účastníci sjednali mj. povinnost žalovaného zaplatit žalobci sjednané pojistné (půlročně v částce 2.297 Kč). Za této situace soud dospěl k závěru, že žaloba je v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dlužného pojistného v částce 1.311 Kč za období od 8. 3. 2019 do 21. 6. 2019, důvodná, a v této části jí také vyhověl. Rovněž vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 1.311 Kč za období, jak ve výroku I uvedeno, neboť (mj.) v tomto období žalovaný skutečně v prodlení se zaplacením dlužného pojistného byl a nárok žalobce v tomto směru je dán ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 80 Kč, 160 Kč a 300 Kč jako poplatků za upomínky, jež měly být podle tvrzení žalobce žalovanému zasílány, spolu s úroky z prodlení z těchto částek. Nárok na zaplacení těchto částek žalobce opíral o ustanovení Všeobecných pojistných podmínek žalobce. Pojistná smlouva, kterou spolu uzavřeli žalobce a žalovaný, je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou (srov. ustanovení § 419, § 1810 an. o. z.). Všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách obecně mají sloužit zejména k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nesmějí však sloužit k tomu, aby do nich – v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě - skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka či ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z těchto důvodů tedy soud žalobu v části, v níž se domáhal žalobce zaplacení částky, jež je svým charakterem smluvní pokutou – bez ohledu na její označení (jako„ poplatků za upomínky“), na niž ovšem žalobci měl vzniknout nárok podle ustanovení obsaženého ve všeobecných pojistných podmínkách žalobce, nikoli podle smluvního ujednání účastníků řízení, zamítl. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 540 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobci na zaplacení částky 540 Kč podle právního názoru soudu nevznikl nárok, a žalovaný se proto neoctl v prodlení s jejím zaplacením. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70,8 %, žalovaný byl úspěšný do 29,2 %, tzn. rozdíl je 41,6 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 41,6 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 569 Kč. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 569 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).