52 C 162/2020-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 2.007 Kč se zákonným úrokem z prodlení a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb. s počátkem pojištění dne 25. 10. 2018. Žalovaný však pojistné řádně neplatil, částka dlužného pojistného za období od 25. 10. 2018 do 24. 2. 2019 pojištění včetně poplatků za upomínání činí 2.007 Kč. V mezidobí došlo dne 21. 12. 2019 k převodu pojistného kmene z právního předchůdce žalobce na žalobce. Ani přes výzvu žalovaný uvedenou částku nezaplatil. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od data zániku pojistné smlouvy. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 5. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dne 25. 10. 2018 platně uzavřena pojistná smlouva (§ 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit roční pojistné ve výši 5.467 Kč. Za období od 25. 10. 2018 do 24. 2. 2019, kdy došlo k ukončení smlouvy, nezaplatil ničeho (přípis ze dne 3. 1. 2019 a ze dne 6. 3. 2019). Žalobce má proto nárok za pojistné odpovídající době, po kterou žalovaný pojistné neplatil, a to ve výši 1.807 Kč (§ 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., přípis ze dne 6. 3. 2019) a poplatku za upomínání ve výši 200 Kč (sazebník poplatků žalobce, přípis ze dne 6. 4. 2019). S ohledem na to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce nárok i na úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene z právního předchůdce žalobce na žalobce, který je tak oprávněn vymáhat pohledávku (notářský zápis ze dne 21. 12. 2019, § 105b odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění). Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 2.007 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 1.807 Kč od 25. 2. 2019 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k datu provedení úkonu právní služby (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 200 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 189 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1.489 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o pojistném a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT.