63 C 178/2020-11 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se v níže uvedeném dni při prováděné přepravní kontrole v lince městské hromadné dopravy provozované žalobcem nemohl prokázat platnou jízdenkou a je tedy povinen zaplatit nejen jízdné ve výši [částka], ale i přirážku k dlužnému jízdnému ve výši [částka], celkem tedy [částka]. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Dle zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] se žalovaný dne [datum], v 13:57 hodin v lince [číslo] (ve stanici [anonymizována tři slova]) na výzvu kontrolora žalobce neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl vyzván, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatil dopravci. Žalovaný zápis o provedené přepravní kontrole podepsal. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve Smluvních přepravních podmínkách Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje a činila částku [částka]. Výše jízdného dle ceníku činila částku [částka]. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný (cestující) nezaplatil žalobci (dopravci) jízdné, vznikla žalovanému povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému. Nárok žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Nárok žalobce na zaplacení přirážky vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. (v případě tramvaje a trolejbusu), § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (v případě autobusu), § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po [částka] podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění), a v úhradě 3 paušálních částek po [částka] podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí [částka] ( (3 x 200) + (3 x 100) = 900) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o [částka]. V součtu pak odměna advokáta činí [částka] Náklady vynaložené žalobcem činí [částka] (400 + [číslo] = [číslo]) a tyto je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobce.