112 C 107/2021-33 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 25. 11. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 6 237 Kč, a to za neuhrazenou dodávku plynu a elektřiny v období 10. 4. 2019 až 27. 2. 2020 a 29. 3. 2019 až 24. 2. 2020 podle faktur č. 004101657747, 004101451943, 004101592488 a 004101524770. Ačkoli uvedená částka byla žalovanému vyúčtována, dosud uhrazena nebyla. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), a ve věci rozhodl bez jednání vycházeje z předložených listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla 20. 3. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu na odběrné místo [ulice a číslo] v [obec], podle níž se žalovaný zavázal platit žalobci za odebraný plyn. Dne 16. 3. 2019 pak účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí na totéž odběrné místo. Fakturou č. 4101657747 z 9. 3. 2020 byla žalovanému vyúčtována částka 238 Kč splatná 23. 3. 2020, fakturou č. 4101451943 vystavenou 15. 1. 2020 částka 1 202 Kč splatná 29. 1. 2020, fakturou č. 4101524770 z 13. 11. 2019 částka 1 731 Kč splatná 27. 11. 2019 a fakturou č. 4101592488 z 5. 3. 2020 pak částka 3 066 Kč splatná 19. 3. 2020. Faktury nebyly uhrazeny, přestože byl žalovaný upomenut. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož„ smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.“ Podle § 50 odst. 2 téhož zákona se rovněž žalobce zavázal„ zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice“. Smlouvy mezi účastníky měly všechny zákonem vyžadované náležitosti a jsou tedy platné. Z předložených důkazů přitom vyplynulo, že žalobce svoje povinnosti elektřinu i plyn dodat splnil, když takto dodané komodity žalovanému vyfakturoval. Žalovaný však svoji povinnost za ně zaplatit ve stanovené lhůtě nesplnil. Dnem následujícím po dni splatnosti faktur, se dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, pročež má žalobce právo i na zaplacení úroků z prodlení z dlužných částek podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 200 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 1 489 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.