112 C 131/2021-40 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 18. 5. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 3 590 Kč, a to za neuhrazenou dodávku elektřiny v období 19. 5. 2017 až 31. 7. 2020 podle faktur č. 009113061927, 004102462838, 009116210187 a 004102343978. Ačkoli uvedená částka byla žalovanému vyúčtována, dosud uhrazena nebyla. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), a ve věci rozhodl bez jednání vycházeje z předložených listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla 11. 4. 2005 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí (č. l. 5) na odběrné místo [obec a číslo] v [obec], podle níž se žalovaný zavázal platit žalobci za odebranou elektřinu. Fakturou č. 9113061927 z 14. 6. 2018 byla žalovanému vyúčtována částka 980 Kč splatná 28. 6. 2018 (č. l. 6 až 9). Fakturou č. 9116210187 byla vyúčtována částka 1 073 Kč splatná 27. 6. 2019 (č. l. 10 až 13). Fakturou č. 4102343978 z 19. 5. 2020 byla vyúčtována částka 1 230 Kč splatná 2. 6. 2020 (č. l. 14 a 15) a fakturou č. 4102462838 částka 307 Kč splatná 28. 8. 2020 (č. l. 16 a 17). Dluh nebyl zaplacen, přestože byl žalovaný upomenut i 22. 3. 2021. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném do 3. 7. 2009, když smlouvou shora specifikovanou se žalobce zavázal„ zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby, a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu.“ Smlouva mezi účastníky má všechny zákonem vyžadované náležitosti a je tedy platná. Z předložených důkazů přitom vyplynulo, že žalobce svoje povinnosti elektřinu dodat splnil, když takto dodanou elektřinu žalovanému vyfakturoval. Žalovaný však svoji povinnost za elektřinu zaplatit ve stanovené lhůtě nesplnil. Dnem následujícím po dni splatnosti faktur, se dostal podle do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, pročež má žalobce právo i na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 200 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 1 489 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.