112 C 133/2021-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 2. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 99 714,09 Kč s příslušenstvím. Částka 25 682,28 Kč pochází ze smlouvy o úvěru v původní výši 50 000 Kč, který měl být hrazen ve splátkách ve výši 2 161 Kč s úrokem 13,9 % ročně. Úrok činí 885,78 Kč. Dále je předmětem žaloby částka 53 886,81 Kč pocházející ze smlouvy o úvěru na částku 70 000 Kč, který měl být hrazen ve splátkách po 1 926 Kč s úrokem 10,9 % ročně. Úroky činí 1 499,16 Kč. Dále žalovaný dluží neuhrazený debet ve výši 20 000 Kč, k němuž přirostl úrok ve výši 905,99 Kč. Částka 145 Kč je dlužným pojistným. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 15. 7. 2019 k uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet s tím, že tento účet bude možné obsluhovat rovněž elektronicky. Toutéž formou v elektronickém bankovnictví mohl žalovaný rovněž uzavírat další smlouvy a sjednávat si služby. Součástí smlouvy bylo i telefonní číslo a mailová adresa žalovaného pro účely zasílání potvrzovacích sms a hesel klientovi, rovněž i jeho doručovací adresa v ČR. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník. Touž smlouvou došlo ke sjednání neúčelového úvěru ve výši 50 000 Kč s úrokem 13,9 % ročně spláceným ve 28 splátkách po 2 161 Kč splatných k 15. dni v měsíci. Současně se žalovaný přihlásil k pojištění s pojistným ve výši 30 Kč měsíčně, které bylo 17. 9. 2019 zvýšeno dohodou na 60 Kč/měsíc. Dodatkem č. 7 z 14. 2. 2020 byla změna splatnost splátek uvedeného úvěru na 20. den v měsíci, dodatkem č. 9 z 19. 3. 2020 na 24. den v měsíci. 5. Dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě z 26. 7. 2019 byl k běžnému účtu sjednán kontokorent ve výši 20 000 Kč umožňující přečerpání účtu, a to s úrokem 18,9 % ročně. Dodatkem č. 2 ze 17. 9. 2019 byla mezi stranami sjednána smlouva o úvěru ve výši 70 000 Kč s úrokem 10,9 % splácených v 45 splátkách po 1 926 Kč splatných do 20. dne v měsíci. Dodatkem č. 10 z 19. 3. 2020 byla změna splatnost splátek na 24. den v měsíci. Oba úvěry byly načerpány (výpisy z účtu) 6. Součástí dodatku byly i podmínky pro používání úvěru, které zakotvily uvedený bonusový úrok a režim jeho aplikace. Podle obchodních podmínek byl žalovaný povinen oznámit změny kontaktních údajů žalobci. Dokumenty zasílané žalovanému mohly být zasílány nejen klasicky, ale rovněž elektronickou formou do schránky v elektronickém bankovnictví. Součástí podmínek byla i povinnost platit poplatky dle ceníku a možnost sesplatnit celý dluh, pokud bude ohrožena schopnost klienta splácet, uvedené oprávnění plynulo pro žalobce rovněž z podmínek použití úvěru. Z formuláře úvěru plynuly tytéž okolnosti jako z dodatku samotného a podmínek použití úvěru. Sjednaná částka byla připsána na sjednaný účet (výpis z běžného účtu). Z běžného účtu bylo rovněž zjištěno, že v prosinci bylo k tíži žalovaného připsáno 145 Kč na pojistném. 7. Z přehledu plateb na kontokorent bylo zjištěno, že žalovaný dluží 20 000 Kč na jistině, na úrocích za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 částku 905,99 Kč. Z výpisu úvěru sjednaného samotnou smlouvu rámcovou soud zjistil, že žalovaný hradil úvěr ve výši 50 000 Kč do splátky v měsíci září 2020, nadále již pouze částku 607,42 Kč započítanou na jistinu pročež dluh na jistině činil 25 682,28 Kč. Na kapitalizovaném úroku dlužil částku 885,78 Kč k datu 22. 12. 2020, což byla částka úroku zahrnutá do běžných splátek splatných do daného data. Ve vztahu k úvěru sjednanému dodatkem č. 2 bylo z výpisu úvěru zjištěno, že žalovaný hradil do splátky splatné v září 2020 a nadále již ničeho, pročež byl dluh sesplatněn k 29. 12. 2020 s jistinou ve výši 53 886,81 Kč a do té doby naběhlými úroky ve výši 1 499,16 Kč. Dluh uhrazen nebyl přes výzvu z 29. 12. 2020, kterou byl celý dluh sesplatněn, přičemž obdobná výzva byla žalovanému adresována do jeho elektronického bankovnictví (doklady o odeslané poště). 8. Z lustrace žalovaného v registrech klientských informací ve spojení s výpisy z účtu soud zjistil, že žalovaný dosahoval příjmu přesahující částku 39 000 Kč, když stav na jeho jiném účtu byl prakticky trvale v debetu, který až na drobné výjimky nepřesahoval povolený limit. Další žádosti o úvěry či půjčky po 17. 9. 2019 byly žalovanému žalobcem zamítnuty (č. l. 27). Existující závazky dle výpisu z registrů byly žalovaným řádně hrazeny, byť postupně docházelo k určitému nárůstu kumulovaného dluhu. 9. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného. Jakkoli z výsledků dokazování plyne, že žalovaný se na svém účtu u jiné banky nacházel prakticky trvale v debetu, s přihlédnutím k výdajům z výpisů patrných je zřejmé, že při jím dosahovaném příjmu byl v době ujednání se žalobcem schopen svým závazkům dostát, přestože z výpisů jsou jako příjmové sumy uváděny i částky od dalších poskytovatelů finančních služeb (např. COFIDIS nebo Home Credit). Určité obezřetnosti žalobce pak nasvědčuje i záznam o odmítnutí poskytnutí dalších produktů žalovanému v návaznosti na jeho zhoršující se situaci patrnou i z úvěrových zpráv. 10. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěry byl poskytnuty a tyto byly i řádně po určitou dobu hrazeny. Následně byl žalovaný vyzván k řádné platbě. Při neúspěchu takto učiněné výzvy je pak zcela zřejmé, že bylo na místě uplatnit možnost úvěr sesplatnit v souladu s rámcovou smlouvou a na ní navazujícími podmínkami použití úvěru a obchodními podmínkami, což také žalobce učinil a výzvu mu doručil do schránky elektronického bankovnictví. Pokud žalovaný neuhradil svůj dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne ze splátkového kalendáře a přehledu plateb úvěru a kapitalizovaných úroků, rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Součástí dluhu je rovněž poplatek za pojištění ve výši 145 Kč Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Výše nákladů u žalobce je pak omezena na částku soudního poplatku ve výši 3 989 Kč Lhůta k plnění i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.