112 C 161/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 2. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 19 410,33 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacených úhrad za služby třetích stran spočívající v platebních transakcích, sms, platební služby apod. Částka 300 Kč má být nákladem na vymáhání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), pouze na základě listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je převážně důvodná. 3. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 20. 6. 2017 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo ze strany žalobce poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací [číslo] k telefonnímu číslu [číslo]. Součástí účastnické smlouvy byly ceník služeb, všeobecné obchodní podmínky žalobce. Fakturou č. 3060424418 byla vyfakturována mimo jiné částka 14 209,36 Kč splatná 7. 9. 2018 tvořená službami: m-platba a související zprostředkovatelský poplatek, platba přes sms a sms na speciálně zpoplatněná čísla. Fakturou č. 3090694518 splatnou 8. 10. 2018 byla vyfakturována částka 1 963 Kč za m-platby a zprostředkovatelský poplatek a fakturou č. 3128614218 splatnou 8. 7. 2018 částka 2 937,97 Kč tvořená zbývající cenou za m-platby a zprostředkovatelský poplatek a platbu sms. Dopisem z 21. 8. 2019 byla smlouva vypovězena k 8. 9. 2019, kdy přes předchozí upomínku z 24. 8. 2018 nebylo ničeho ze zbylé částky uhrazeno. Pohledávka byla postoupena na žalobce 12. 11. 2020, což bylo oznámeno žalovanému dopisem z 30. 11. 2020. Žalovaný byl k platbě vyzván upomínkou z 8. 12. 2020, ničeho však neuhradil. 4. Soud v projednávané věci postupoval podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZEK“). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, která měla náležitosti stanovené § 63 ZEK a je tedy platná. Na základě této smlouvy byl povinen provozovatel poskytovat služby elektronických komunikací a uživatel (žalovaný) za tyto služby platit (§ 64 odst. 1 ZEK). Žalovaný tuto povinnost nesplnil, resp. bylo na něm, aby prokázal opak, což neučinil. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný dluží mimo jiné žalovanou částku. Tím, že neplnil svoje platební povinnosti, umožnil tím předchůdci žalobce smlouvu ukončit, současně se dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je tak z dlužných částek povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobci v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dluh uhradit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve vztahu k nákladům vymáhání soud akceptoval pouze částku 28,70 Kč patrnou jako poštovné z podacího archu, nikoli jakoukoli položku uvedenou v interním systému pouze obecnou kalkulací. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 3 OSŘ) Náklady řízení žalobce tvořila odměna právního zástupce ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva v celkové výši 300 Kč. Dále náleží žalobci náhrada soudního poplatku ve výši 800 Kč a daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 252 Kč Celkem tak je žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť ze strany žalobce se jedná o nikoli ojedinělou žalobu z prakticky téhož právního důvodu, lišící se pouze předmětem plnění a výší dluhu, základ zůstává stejný.