112 C 22/2020-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 2. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 125.701,99 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 11. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru na částku 116.141 Kč, přičemž dluh měl být hrazen v měsíčních splátkách. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 41.151 Kč, přestal však dluh řádně splácet a žalobce jej ke dni 29. 5. 2019 sesplatnil a přípisem ze dne 29. 5. 2019 žalovaného vyzval k jeho úhradě. Součástí žalované částky je jistina ve výši 111.536,99 Kč, poplatky ve výši 390 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty v souhrnné výši 13.345 Kč. Součástí žaloby je pak i příslušenství, a to kapitalizované i v procentní sazbě za dobu do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka tak, že žalobou uplatněný nárok zcela odmítl. Namítal neplatnost úvěrové smlouvy, neboť z obsahu spisu neplynulo, že žalovaný rozumí českému jazyku a mohl tak předmětnou smlouvu platně uzavřít. Dále pak žalovaný namítal nepřiměřenou výši smluvního úroku, tedy neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. 3. V dalším průběhu řízení setrvali účastníci na svých stanoviscích. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla dne 11. 12. 2017 uzavřena smlouva o účelovém úvěru, jejíž součástí byly učiněny úvěrové podmínky žalobce. Žalovaný byl povinen splácet měsíčně částku 3.081 Kč, účastníci sjednali úrok ve výši 27,47 % ročně (smlouva). Žalobce podle smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného a poskytl mu dne 18. 12. 2017 částku 116.141 Kč (rozhodnutí o důchodu ze Slovenské republiky, Spolkové republiky Německo a z Nizozemska, výpis z běžného účtu u Raiffeisenbank a.s., úvěrová zpráva ze systému NRKI, potvrzení Komerční banky, a.s., ze dne 19. 11. 2020). Povinnost žalovaného hradit jistinu, úroky, ve specifikovaných případech poplatky, náklady na vymáhání a smluvní pokuty, jakož i možnost žalobce dluh sesplatnit a od smlouvy odstoupit vyplývá z úvěrových podmínek žalobce. 5. Z důvodu prodlení žalovaného byl dluh žalobcem sesplatněn (přípis ze dne 29. 5. 2019, podací arch ze dne 30. 5. 2019, potvrzení České pošty, nahrávka telefonního hovoru se žalovaným ze dne 6. 12. 2018, kde sděluje žalobci svou aktuální adresu). Sesplatněná jistina činila částku 111.536,99 Kč, smluvní pokuty celkem 13.345 Kč, poplatky za odložení splátek celkem částku 390 Kč, účtované náklady na vymáhání dluhu částku 430 Kč (podrobný výpis). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 20. 12. 2019 (přípis ze dne 19. 12. 2019 a podací arch). Dluh ze strany žalovaného zůstal neuhrazen. 6. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedeného ustanovení z úvěrové smlouvy vzniká závazek věřitele na požádání dlužníka poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dlužníka tyto později vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným. Z provedeného dokazování – zejména dle záznamu telefonního hovoru účastníků – je nepochybné, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť žalovaný česky hovoří, byť nikoli na úrovni rodilého mluvčího. Tato námitka opatrovníka tedy nebyla důvodná, pročež bylo na místě zabývat se dalšími skutečnostmi, které měly vliv na platnost smlouvy. 7. Mezi tyto skutečnosti nepochybně patří prověření schopnosti žalovaného dluh řádně uhradit. K tomu lze dodat, že žalobce prověřil tuto schopnost jemu dostupnými prostředky, když byly doloženy doklady o stanovení důchodu na straně žalovaného ze strany příslušných orgánů, stejně tak i doklady o jeho výdajích patrné z výpisu z účtu. Smlouva tak byla uzavřena platně. 8. Žalovaný však svoji povinnost vrátit žalobci jím poskytnutý úvěr nesplnil, když bylo zřejmé, že sjednaný úvěr ve výši 116.141 Kč byl ze strany žalovaného uhrazen pouze zčásti. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, žalobce byl oprávněn postupovat dle nich, od smlouvy odstoupit a úvěr sesplatnit. To se stalo a dopis byl zaslán na příslušnou aktuální adresu, když tak lze považovat úvěr za sesplatněný, bez ohledu na to, že zásilka se nedostala přímo do vlastních rukou adresáta, ale byla připravena k vyzvednutí poté, co na jím sdělenou adresu byla řádně zaslána a on si ji nevyzvedl. Bylo tak na místě považovat ji za došlou do jeho sféry dispozice v intencích rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1415/2018 (dostupný v systému ASPI pod č. JUD389473CZ). Dlužná částka pak činila žalobcem tvrzenou částku 125.701,99 Kč, když bylo na jinak neaktivním žalovaném, aby prokázal, že jistina dluhu je nižší či neexistuje vůbec, v tomto směru k unesení důkazního břemene neučinil zhola nic. 9. Tím, že žalovaný neuhradil zcela svůj dluh ve stanovené lhůtě, dostal se žalovaný do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je povinen hradit úrok z prodlení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K tomu soud přiznal i požadovaný procentní úrok jako příslušenství jistiny, který byl sjednán. Jeho výše není nepřiměřená, jak namítal žalovaný. Žalobci lze přisvědčit, že ustálená judikatura Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004, publikované mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD27101CZ, nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007, publikované tamtéž pod č. pod č. JUD38219CZ) považuje za výši úroků v rozporu s dobrými mravy až kolem trojnásobku výše úroků v předmětné době obvykle sjednávaných bankami. V projednávané věci soud neshledal, že by výše úroku vybočila z rámce, mimo který by bylo na místě je považovat za sjednané v nepřiměřené výši. 10. Soud kromě shora uvedených částek přiznal žalobci též smluvní pokutu, která byla sjednána v souladu s § 2048 občanského zákoníku. Její celková výše byla dána především rozsahem splacení dluhu ze strany žalovaného, resp. jeho nesplacením, nelze proto na ni nahlížet jako rozpornou s dobrými mravy. Ve vztahu k poplatkům lze učinit stejný závěr, když jejich výše byla rovněž stanovena v samotné smlouvě, nikoli odkazem na sazebník, který by byl pro žalovaného případně méně přehledný nebo nesrozumitelný. 11. Lhůtu k plnění přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43.991 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Její výše činí 6.140 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé, účast u jednání soudu 28. 7. a 15. 9. 2021) včetně paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Součástí je též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 6 762 Kč. I zde soud stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 OSŘ, přičemž je povinen náklady hradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ. 13. Výrok pod bodem III. je pak odůvodněn tím, že žalovanému musel být ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu, žalovanému náklady spojené s jeho přibráním nelze uložit a žalobce byl ve sporu plně úspěšný.