112 C 54/2021-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 3. 11. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 055,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o vedení běžného účtu. Žalovanému byl povolen debet do výše 30 000 Kč, ten byl překročen, nepovolený zůstatek nebyl uhrazen, pročež bylo od smlouvy odstoupeno. Žalovaný k výzvě žalobce ničeho neuhradil. Součástí dluhu jsou jednak poplatky, jednak prostředky z účtu čerpané a dále rovněž úroky. 2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že nebylo doloženo čerpání debetu, pouze konečný stav na účtu, rovněž nebylo specifikováno, z čeho se dluh skládá, ani není doloženo doručení odstoupení od smlouvy. 3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného předložil soudu doklady o doručování odstoupení od smlouvy a rovněž také kompletní výpis z běžných účtů žalovaného, z nichž by mělo být patrno vytvoření debetního zůstatku v žalované výši. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla 27. 2. 2019 uzavřena smlouva o bankovních službách, na jejímž základě byl pro žalovaného veden běžný účet. K němu byl smlouvou z 21. 10. 2019 zřízen povolený debet ve výši 30 000 Kč. Současně bylo mezi účastníky smlouvou z 18. 3. 2019 ujednáno zřízení běžného účtu vedeného v EURech. K oběma smlouvám byla sjednána platnost všeobecných obchodních podmínek, jakož i podmínek pro debet a závaznost sazebníku poplatků a výše úroků dle oznámení banky dle úrokového lístku. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný se dostal do debetního zůstatku - 32 732,58 Kč na korunovém účtu a ve výši - 322,71 Kč na EURovém účtu, když tyto debetní zůstatky byly tvořeny jednak čerpáním peněžních prostředků, jednak připisováním poplatků dle sazebníku (sazebník – příloha žalobce a č. l. 33 až 38) žalobce, a to ve výších, která sazebníku odpovídá. Rovněž k tíži obou účtů byly připisovány částky úroků dle úrokového lístku (č. l. 32 a 69) žalobce, přičemž u EURového účtu tyto částky odpovídaly přepočtu do korun dle v daném případě aktuálního kursu EURa (č. l. 66 až 68). Dle všeobecných obchodních podmínek bylo stanoveno, že k zůstatku na účtu budou připisovány úroky a rovněž pak bylo stanoveno, že k tíži účtu budou připisovány poplatky. Z podmínek debetu vyplynulo, že úročit mohl žalobce dle svého oznámení, poplatky dle sazebníku a při porušení platebních povinností dle smlouvy od ní odstoupit a požadovat veškeré dlužné částky zpět. Soud rovněž zjistil, že žalobce žalovaného vyzval 17. 9. 2020 k úhradě dluhů, když již dříve k datu 4. 5. a 29. 5. 2020 odstoupil od obou smluv o vedení běžného účtu, když tato odstoupení byla žalovanému doručována na jeho adresu dle žaloby. Tyto zásilky se žalobci vrátily jako nedoručené, nicméně z adresy dle smlouvy se žalovaným. Oba účty byly zrušeny k datu 22. 6. 2020, resp. 26. 5. 2020 a pohledávka převedena na zvláštní účet pohledávek. Dopisem z 14. 4. 2020 došlo ke snížení povoleného debetu na 20 000 Kč, doklad o doručení předložen nebyl, když žalobce sdělil, že se tak stalo obyčejnou poštou. Dluh uhrazen nebyl. 5. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o běžném účtu a k ní smlouva o povoleném debetu, řídí se jejich právní vztah § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). V souvislosti se smlouvou o běžném účtu bylo žalovanému umožněno čerpat prostředky, které fyzicky na účtu nebyly, tedy umožnily žalovanému čerpat úvěr podle § 2395 a násl. občanského zákoníku v návaznosti na § 2665 občanského zákoníku Tomu ostatně odpovídá vymezení povinnosti žalovaného za prostředky tvořící debetní zůstatek platit sjednané úroky dle oznámení banky. Strany si mezi sebou zároveň sjednaly možnost, aby při překročení povoleného debetu věřitel mohl od smlouvy odstoupit v případě, že nebude nepovolený debet uhrazen, podle § 2001 občanského zákoníku. Na základě kroku věřitele, jímž byl ukončen smluvní vztah, bylo na místě vypořádat vzájemné závazky v souladu s § 2668 občanského zákoníku, kdy tak žalovaný byl povinen uhradit žalobci vzniklý a dosud neuhrazený debetní zůstatek. Pokud tak neučinil, dostal se do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je současně s jistinou vzniklého dluhu povinen uhradit i úrok z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že ze strany žalobce byly prokázány všechny podstatné skutečnosti, tedy jednak sjednání předmětných smluv, dosažení nepovolených debetních zůstatků a rovněž doručené odstoupení od obou smluv do sféry dispozice žalovaného, byť se obálky vrátily zpět žalobci. Doručování nicméně proběhlo na adresu dle smlouvy, kterou měl případně žalovaný aktualizovat, pokud došlo v mezidobí k její změně. Nic takového ovšem tvrzeno nebylo. V řízení bylo rovněž prokázáno, že těsně před skončením smluvního vztahu došlo ke snížení limitu povoleného debetu na částku 20 000 Kč, k němuž nebylo doloženo doručení tohoto oznámení, pročež žalobce nebyl oprávněn úročit zůstatek v době od 15. 4. 2020 do 29. 4. 2020 zvýšenou sazbou 25 %. Soud tak přistoupil k redukci přiznané částky naběhlého úroku na výši úroku sjednaného pro povolený limit ve výši 17,99 % a zbytek zamítnout výrokem pod bodem II. Současně musel zohlednit i to, že naběhlý úrok se stával součástí nově úročené jistiny, která nicméně musela být logicky nižší o neoprávněně naúčtovaný vyšší sankční úrok a ten rovněž zamítnout. Z tohoto kapitalizovaného úroku soud nemohl přiznat ani dále do budoucnosti běžící požadovaný úrok z prodlení. Lhůtu k plnění částek přiznaných soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Výrok pod bodem III. je odůvodněn skutečností, že žalobce ve věci uspěl v převážné míře a bylo tak na místě přiznat mu náhradu nákladů podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 3 OSŘ) Náklady žalobce tvořila odměna za zastoupení ve výši 2 460 Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva a účast na dvou jednáních soudu a replika k vyjádření opatrovníka žalovaného podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč. Mezi náklady též patří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 3 477,60 Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ, a soudní poplatek ve výši 1 323 Kč Celkem tak tvořila náhrada nákladů řízení částku 21 360,60 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Výrok pod bodem IV. je dán skutečností, že žalovanému byl ustanoven opatrovník k ochraně jeho zájmů, pročež není na místě požadovat úhradu nákladů řízení na opatrovníka po něm. Současně byl neúspěch žalobce vyjádřený částkou ve výroku pod bodem II. natolik marginální, že vyměřená náhrada pro Českou republiku by nepřevýšila náklady s tím spojené.