115 C 166/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2 000 Kč. Uvedla, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel dne 20. 4. 2015 se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které žalovaný v souvislosti s příjmem předmětných služeb převzal k dočasnému užívání zařízení právního předchůdce žalobkyně STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: 00658225256 MAC). Žalovaný neplnil své (platební) povinnosti ze smlouvy, proto právní předchůdce žalobkyně od této smlouvy přípisem ze dne 7. 10. 2015 odstoupil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč podle ceníku právního předchůdce žalobkyně za nevrácení poskytnutého zařízení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Smlouvou [číslo] ze dne 20. 4. 2015 se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému za úplatu veřejně dostupné služby elektronických komunikací a současně mu přenechala do užívání zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: 00658225256 MAC) za úplatu. Ve smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že v případě nevrácení pronajatého zařízení včas, je účastník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši podle ceníku. Dle ceníku žalobkyně činila smluvní pokuta v případě nevrácení poskytnutého zařízení 2 000 Kč. 5. Zařízení bylo žalovanému předáno dne 22. 4. 2015 (viz zakázkový list). 6. Přípisem ze dne 7. 10. 2015 žalobkyně z důvodu nehrazení poskytovaných služeb od smlouvy se žalovaným odstoupila s účinností od 20. 10. 2015 a vyzvala žalovaného k vrácení zařízení ve lhůtě do 3. 11. 2015. 7. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčeného zařízení a úhradě dalších dlužných částek za poskytování služeb přípisem ze dne 23. 11. 2015. 8. Předžalobní výzvou žalobkyně žalovaného na výši dluhu upozornila a vyzvala jej k jeho zaplacení dne 1. 6. 2020. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným; žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno ze strany společnosti [právnická osoba] dopisem ze dne 18. 3. 2019. 10. Soud posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“). To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 11. Ujednání o smluvní pokutě soud shledal neplatným s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis); opačný postup je v rozporu se zásadou poctivosti, tudíž mu nelze přiznat právní ochranu. Odkazuje-li samotná smlouva na sazebník žalobkyně za účelem stanovení výše smluvní pokuty, lze takový odkaz považovat za obdobu sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách. 12. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu podle ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ujednání o smluvní pokutě proto soud shledal neplatným ve smyslu ustanovení § 588 o. z., tudíž žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, zamítl. 13. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o.s.ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.