115 C 176/2020-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 2. 4. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 3 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky předchůdci žalobce do 4. 5. 2015. Žalovaná dluh nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo ze strany předchůdce žalobce k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. 2. K uplatněnému nároku se žalovaná vyjádřila prostřednictvím svého opatrovníka v tom smyslu, že jej neuznává. Je osobou omezenou ve svéprávnosti, která není způsobilá samostatně nakládat s penězi a majetkovými hodnotami v částce nad 200 Kč. K omezení žalované ve svéprávnosti došlo pravomocným rozhodnutím soudu až dne 19. 4. 2018, avšak řízení o omezení svéprávnosti bylo zahájeno již dne 27. 9. 2010. Podpisem smlouvy tak žalovaná provedla neplatný právní úkon. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru a prohlášení číslo: 1005853565 vzal soud za prokázáno, že dne 2. 4. 2015 uzavřel předchůdce žalobce [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl předchůdce žalobce žalované v hotovosti úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 4. 5. 2015 Smlouvou z 21.12.2017 předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobce. Přípisem z 15. 1. 2018 předchůdce žalobce oznámil postoupení pohledávky žalované a současně ji vyzval k úhradě dluhu. Na úhradu dluhu žalovaná nezaplatila ničeho, resp. v řízení ani netvrdila ani neprokazovala jakoukoliv úhradu na pokrytí svých závazků ze shora uvedené smlouvy. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 10. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla žalobcem na existenci dluhu upozorněna a byla opětovně vyzvána k jeho zaplacení. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovaná byla na dobu 5 let omezena ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilá samostatně nakládat s penězi a majetkovými hodnotami v částce nad 200 Kč a uzavírat smlouvy s majetkovým předmětem nad 200 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že žalobkyně vrozenou poruchou rozumových schopností odpovídající dolnímu pásmu lehké mentální retardace. Duševní porucha je trvalá, není jen přechodná, není léčbou ovlivnitelná a ovlivňuje schopnost žalované samostatně právně jednat. Žalované v důsledku onemocnění hrozí závažná újma na jejich zájmech. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že žalovaná od ukončení trpí vrozenou poruchou rozumových schopností trvalého rázu je zřejmé, že nemohla uzavřít s žalobcem platnou smlouvu. Současně však bylo provedeným dokazováním prokázáno, že částka 3 000 Kč byla dne 2. 4. 2015 žalované poskytnuta v hotovosti oproti jejímu podpisu. Žalované tak vznikl vůči žalobci dluh nikoliv z titulu smlouvy o zápůjčce, která mezi stranami nebyla z důvodu duševní poruchy žalované platně uzavřena, ale z titulu bezdůvodného obohacení, jelikož žalovaná získala majetkový prospěch bez právního důvodu. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil, aby žalobci dluh 3 000 Kč zaplatila včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.