116 C 105/2020-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení částky 50.338 Kč s příslušenstvím z titulu odstoupení od smlouvy o zájezdu pro podstatnou vadu související s koronavirovou pandemií. Žalovaná ani dopravce žalobce řádně neinformovali o podmínkách pro vstup na území Indie, kde se měl zájezd konat. Indická pasová kontrola odmítla žalobce vpustit na své území, jelikož po 15.1.2020 (18.1.2020) pobýval v Číně. Účastníci uzavřeli se žalovanou smlouvu o zájezdu [číslo] s názvem„ To nejlepší z Indie“. Zájezd byl zahájen 7.2.2020. Již letecká společnost S [anonymizováno] žalobce kontrolovala z důvodu jeho předchozího pobytu v Čínské lidové republice. Po příletu do Dillí jej však imigrační úředník nevpustil do země, a to z důvodu jeho předchozího pobytu v Číně a byl deportován zpět do Prahy s využitím zpáteční letenky, kterou si zaplatil v rámci ceny zájezdu. Skutečnost, že se vyskytla vada zájezdu, kterou nelze odstranit žalobce žalované ihned oznámil a následně od smlouvy o zájezdu odstoupil a žádal vrácení celé ceny zájezdu. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu a žalobce uhradil cenu před zahájením zájezdu, následně žalovaná předala žalobci veškeré potřebné informace pro cestu. Nad rámec smlouvy žalovaná za poplatek zajistila pro žalobce vystavení e-víza pro vstup do Indie. Toto bylo řádně vystaveno dne 3.1.2020 a mělo platnost do 3.1.2021 pro jednorázový vstup na území Indické republiky nepřesahující dobu 90 dnů. Vyjma žalobce, neměl žádný z účastníků zájezdu při imigrační kontrole na letišti problém a byli do země vpuštěni. Zájezd byl zahájen dne 7.2.2020 a v té době nebyly žádné oficiální zprávy o zákazu vstupu českých občanů do Indie. Žalobce žalované navíc nesdělil, že se před zájezdem zdržoval na území ČLR. Tato skutečnost vyšla najevo až při kontrole dokladů při nástupu do letadla směřujícího ze Švýcarska do Indie. 3. Soud provedl následující dokazování: 4. Ze smlouvy o zájezdu [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 14.11.2019 smlouvu na zájezd„ To nejlepší z Indie“ za cenu 50.338 Kč. 5. Z informací o zájezdu ze dne 15.11.2019 bylo zjištěno, že žalovaná upozornila účastníky zájezdu na vízovou povinnost a možnost objednání vyřízení vstupního víza přes [příjmení] [příjmení]. Další informace se týkaly leteckého spojení, srazu a úpravy storno podmínek. 6. Z odstoupení od smlouvy o zájezdu ze dne 17.3.2020 bylo zjištěno, že žalobce vytkl žalované, že nepostupovala v souladu s ustanovením § 2529 odst. 1 občanského zákoníku a neposkytla mu informace ohledně pasových, vízových a zdravotních požadavků Indie a v důsledku toho došlo k podstatné vadě, v jejímž důsledku došlo k úplnému zmaření zájezdu. Na základě toho v souladu s ustanovením § 2537 odst. 4 občanského zákoníku od smlouvy odstoupil a žádal o vrácení ceny zájezdu. 7. Z vyjádření žalované ze dne 6.4.2020 k odstoupení bylo zjištěno, že žádné pochybení neuznala, jelikož všechny potřebné a požadované informace a dokumenty k cestě žalobce obdržel a ke dni odletu zájezdu neexistovaly informace o nemožnosti vstupu cestovatelů do Indie. Proto požadavku na vrácení ceny zájezdu nevyhověla. 8. Předžalobní výzvou ze dne 21.4.2020 vyzval žalobce žalovanou k vrácení ceny zájezdu. Žalovaná se k předžalobní výzvě vyjádřila, kdy zhodnotila skutkový stav věci a s konstatováním, že z její strany nedošlo k pochybení, odmítla vrácení ceny zájezdu. 9. Ze zprávy indické zpravodajské agentury IANS ze dne 4.2.2020 a indického deníku The Economic Times bylo zjištěno, že v úterý 4.2.2020 zakázala indická vláda leteckým společnostem přijímat na palubu letadel cestující z Číny a zrušila jim víza. Všichni ti občané, kteří cestovali z Číny po 15. lednu 2020, byli vyzváni, ať kontaktují indické ministerstvo zdravotnictví. 10. Z článku v indickém deníku Bussines Standard ze dne 6.2.2020 bylo zjištěno, že indický Úřad pro přistěhovalectví nebude cizím státním příslušníkům, kteří navštívili Čínu 15.1.2020 nebo později, povolovat vstup do Indie. 11. Ze sdělení indického Úřadu pro přistěhovalectví ze dne 14.2.2020 dostupné na vládních internetových stránkách https://boi.gov.in bylo zjištěno, že vízová omezení se týkala zejména občanů ČLR a také cizincům, kteří byli v Číně 15.1.2020 nebo později a těmto nebyl povolen vstup do Indie. 12. Ze sdělení Indického velvyslanectví v Praze bylo zjištěno, že informace týkající se opatření proti šíření covid-19 lze získat na internetových stránkách https://boi.gov.in 13. Navrhovaný důkaz výslechem otce žalobce, který se účastnil zájezdu k prokázání kontroly společností S [anonymizováno] soud zamítl z důvodu nadbytečnosti, jelikož tato skutečnost nebyla sporná. 14. Skutkový stav: 15. Žalobce uzavřel dne 14.11.2019 s žalovanou smlouvu o zájezdu„ To nejlepší z Indie“ v termínu 7.2.2020 do 18.2.2020 za cenu 50.338 Kč. K tomu si objednal doplňkovou službu zajištění e-víza. Zájezd byl zahájen v Praze nástupem do letadla [právnická osoba]. Na přestupu v Curychu byli cestující leteckou společností S [anonymizováno] kontrolováni, zda nepobývali za posledních 14 dní před odletem v Číně. Žalobce zde byl do 18.1.2020, tudíž 22 dnů před a požadavku na přepravu vyhověl. Po příletu do Dillí Indická pasová kontrola odmítla žalobce vpustit na území státu, jako osobu, která pobývala v Číně po 15.1.2020. Ostatní členové zájezdu byli do země vpuštěni. Žalobce byl deportován zpět do Prahy s využitím zpáteční letenky. Dopisem ze dne 17.3. 2020 žalobce oznámil žalované vadu zájezdu a od smlouvy odstoupil, jelikož jej řádně neinformovali o podmínkách pro vstup na území Indie. <i>16. Podle ustanovení § 2521 odst. 2) zákona č. 89/2012 Sb. zájezdem je soubor služeb cestovního ruchu podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.</i> <i>17. Podle ustanovení § 2535 zákona č. 89/2012Sb. Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu.</i> <i>18. Podle ustanovení § 2537 odst. 1 zákona č. 89/2012Sb. má zájezd vadu, není-li některá ze služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu poskytována v souladu se smlouvou.</i> 19. Zajištění vstupu do země není službou, kterou by byla jakákoli cestovní kancelář schopna zajistit. Není to služba, kterou lze objednat či koupit. Závisí na imigrační politice každého státu, imigračního úřadu a v podstatě i na rozhodnutí jednotlivého imigračního úředníka. To, že žalovaná nepochybila, dokazuje skutečnost, že ostatní členové zájezdu byli do Indie v Dillí bez problému vpuštěni a celý zájezd proběhl bez vad. Nelze opomenout skutečnost, že žalobce neinformoval žalovanou, že bude před zahájením zájezdu pobývat v ČLR, ani netvrdil, že by se na ni obrátil s nějakým dotazem, který by následně žalovaná měla řešit. Nevpuštění žalobce do cílové země, tak není vadou podle § 2537/1, jelikož vpuštění není službou zahrnutou v ceně zájezdu a žalovaná nemá nárok z tohoto důvodu odstoupit od smlouvy o zájezdu. 20. V řízení bylo prokázáno, že oznámení o restrikcích vůči občanům ČLR a cizincům pobývajícím v ČLR od 15.1.2020 bylo zveřejněno na webových stránkách indické vlády – Ministerstva pro vnitřní věci až dne 14.2.2020 tedy 8 dnů po zahájení zájezdu. Na tento zdroj informací odkázalo i Indické velvyslanectví. Obecně se toto opatření netýkalo občanů České republiky. Skutečnost, že se žalobce zdržoval na území ČLR, žalované nesdělil a vyšlo to najevo až při kontrole dokladů při nástupu do letadla směřujícího ze Švýcarska do Indie. Na danou situaci nelze pohlížet dnešní optikou. Je třeba si uvědomit, že v únoru 2020 byla celosvětová pandemie na úplném počátku a ačkoli v současné situaci a velice pravděpodobně již navždy, budou nejen cestovní kanceláře, ale i sami klienti obezřetní natolik, že budou informace o aktuální situaci zjišťovat podstatně důkladněji, než bylo doposud běžné a také ze strany států budou tyto informace oficiálně vyhlašovány okamžitě. Nicméně za dané situace tomu tak nebylo a žalovaná neměla možnost jak dříve zjistit, jaká opatření Indie chystá. Na základě výše uvedeného soud žalobu zamítl. 21. Úspěšné žalované soud přiznal náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. za 5 úkonů právní pomoci dle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. po 3.140 Kč za převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 3.12.2020, vyjádření ze dne 27.1.2021 a účast u jednání dne 16.2.2021, k tomu příslušející paušální náhrada dle § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. ke každému z úkonů po 300 Kč, tj. 1.500 Kč a 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši 3.612 Kč Celkem je žalobce povinen nahradit žalované částku 20.812 Kč.