116 C 21/2021-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 64.637 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 3. 6. 2019 žalobce (dříve pod obchodní firmou [právnická osoba]) uzavřel s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] která byla ve stejném znění v listinné podobě uzavřena dne 16. 7. 2019. Na základě této smlouvy byly žalovanému bankovním převodem na č. účtu [bankovní účet] a [bankovní účet] poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 39.100 Kč, a to dne 3. 6. 2019 částka 5.000 Kč, dne 26. 7. 2019 částka 2.700 Kč, dne 29. 7. 2019 částka 2.500 Kč, dne 2. 9. 2019 částka 2.200 Kč, dne 1. 10. 2019 částka 6.900 Kč, dne 2. 12. 2019 částka 5.000 Kč, dne 16. 12. 2019 částka 5.000 Kč, dne 13. 1. 2020 částka 2.800 Kč a dne 19. 3. 2020 částka 7.000 Kč, jak je patrné z předložených bankovních výpisů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných do konce každého kalendářního měsíce. Minimální splátka úvěru činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. V případě, že by dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce byla nižší než 300 Kč, byla výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Žalovanému byly zasílány výpisy z úvěru, z nichž byla patrna aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru odpovídající 20 % z čerpané jistiny. Dle bodu 5.2 smlouvy bylo ujednáno, že se na konci každého měsíce stává poplatek za čerpání úvěru součástí jistiny dluhu žalovaného. Poplatek za čerpání úvěru byl vyčíslen na celkovou částku 7.820 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluhu splatným dle bodu 6.1 smlouvy (z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu delším než 2 měsíce) byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Od dubna 2020 však žalobce požadoval ve smyslu zákona č. 186/2020 Sb., úrok pouze ve výši 8 % ročně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu. Žalobce úrok vyčíslil na částku ve výši 45.267 Kč. Dle bodu 6.3 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu vznikl po dobu prvních 3 měsíců prodlení a na konci každého kalendářního měsíce se rovněž stal součástí jistiny dluhu. Smluvní pokuta činila celkem částku 363 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze částku ve výši 27.913 Kč. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil a dostal se do prodlení se splacením dluhu po dobu delší jako dva měsíce, žalobce v souladu s bodem 6.5 smlouvy úvěr zesplatnil ke dni 31. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani na základě předložené předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 12. 10. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího archu odeslána dne 13. 10. 2020. Žalobce tak požaduje zaplacení částky ve výši 64.637 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 6. 2020 do zaplacení. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byl postupně na výše uvedené bankovní účty poskytnut úvěr v celkové výši 39.100 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nedodržoval, a proto se úvěr stal splatným ke dni 31. 5. 2020. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 19.370 Kč, která odpovídá jistině ve výši 3.987 Kč (39.100 Kč – 27.913 Kč), smluvní pokutě ve výši 363 Kč a poplatku za čerpání úvěru ve výši 7.820 Kč, a to s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19.370 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení. 9. Soud žalobu zamítl do částky 45.267 Kč, jako úroku ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně dle bodu 6.1 smlouvy. Takto sjednaný úrok představuje roční úrok ve výši 240 %, který žalobci přiznat nelze, neboť takovéto ujednání žalobce s žalovaným, který ve vztahu vystupuje jako spotřebitel a ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku požívá zvýšené ochrany, nelze považovat za platné. Soud tedy s ohledem na uvedené zamítl žalobu do částky 45.267 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 6. 2020 do zaplacení. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšnějšímu žalovanému se však částečná náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 11. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.