116 C 239/2021-18 — Městský soud v Brně

Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení přirážky k jízdnému, neboť žalovaná cestovala níže uvedeného dne vozidlem žalobce bez platné jízdenky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud, vycházeje z předložených listin, zjistil, že žalovaná se dne 6.1.2021 hod. na výzvu kontrolora dopravce neprokázala platným jízdním dokladem. Jednalo se o jízdu linky metra B. Žalovaná byla vyzvána, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila dopravci. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve Smluvních přepravních podmínkách Pražské Integrované Dopravy a činí 1 500 Kč O provedené přepravní kontrole [číslo] byl na místě sepsán zápis. Žalovaná tento zápis osobně podepsala. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550 a § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (pro autobusy) a § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému Pražské Integrované Dopravy, včetně tarifu Pražské Integrované Dopravy, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi dopravcem a žalovanou vznikl závazkový vztah konkludentním uzavřením smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o. z. Žalovaná porušila svoji povinnost plynoucí ze shora citovaných zákonných ustanovení, když při přepravě v dopravním prostředku nepředložila pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad, tedy jízdenku označenou řádně v označovači ani průkazku s platným kupónem. Žalovaná je proto povinna v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravce platnými v době přestupku, a dále v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními zaplatit žalobci jízdné a požadovanou přirážku k jízdnému. Právo žalobce na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše odpovídá nař. vl. č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, vzniklo mu tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud přiznal zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu zaplaceného poplatku ve výši 400 Kč, odměnu právního zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, 3x paušální náhradu režijních výloh advokáta po 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), DPH ve výši 189 Kč, celkem tedy 1.489 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.