13 C 53/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobním návrhem ze dne 7. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 38.302 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektrické energie. Žalovaný měl dne 10. 7. 2017 uzavřít se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ dodavatel“) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Dodavatel na základě této smlouvy dodával žalovanému elektřinu do smluvené odběrního místa za sjednanou cenu. Žalovaný ovšem cenu za dodávky elektřiny nehradil. Tím mu vznikl dluh ve výši 38.112 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení. Dále žalovanému též vznikl dluh ve výši 190 Kč s příslušenstvím spočívající v poplatku dle ceníku dodavatele za odeslané upomínky k zaplacení dlužné částky za odebranou elektřinu. Žalobkyně svoji aktivní legitimaci odvozovala ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2017, jejíž součástí byly i předmětné pohledávky za žalovaným. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 12. 2020. 2. Žalovaný se, ani přes výzvu soudu, k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se účastníci nevyjádřili). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 3. Dodavatel a žalovaný spolu dne 10. 7. 2017 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem bylo poskytování sdružených dodávek elektřiny. Dodavatel se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný se zavázal za poskytnuté komodity hradit ceníkovou cenu na základě příslušných vyúčtování. Z předložených faktur pak soud zjistil, že žalovanému vznikl vyúčtovaný nedoplatek za odebranou elektřinu v částce 31.405 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností ke dni 23. 4. 2018 za období 3. 8. 2017 – 4. 4. 2018) a částce 6.707 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností ke dni 22. 10. 2018 za období od 5. 4. 2018 – 26. 9. 2018. Podle ceníku žalobce činil poplatek za zaslání upomínky k zaplacení částku 95 Kč. Žalovaný byl ze strany dodavatele o zaplacení dlužné částky upomínán dopisy ze dne 21. 5. 2018, a 9. 11. 2018. Dodavatel postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Dodavatel postoupení pohledávky žalobci oznámil dopisem ze dne 2. 12. 2020. 4. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v znění ke dni uzavření smlouvy, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. 5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. V rámci právního posouzení věci soud konstatuje, že žalovaný s dodavatelem uzavřel platnou smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny. Žalovaný následně elektřinu od dodavatele odebíral. Za to se žalovaný zavázal hradit sjednanou cenu. Žalovaný však dle žalobce dodavateli sjednanou cenu nehradil. Dodavatel cenu elektřiny žalovanému řádně vyúčtoval fakturami a o zaplacení dlužné částky jej též upomínal, stejně jako později žalobce v rámci předžalobní výzvy. Žalovaný byl po celé řízení neaktivní, neprokázal, ani netvrdil, že by svoji povinnost hradit cenu za odebranou elektřinu splnil, nebo se jí zbavil jiným způsobem. Soud proto dospěl k závěru, že žalovanému dluh tvrzený žalobcem vznikl co do důvodu i tvrzené výše. To platí i o poplatcích za zaslání upomínky ve výši 190 Kč, kterými dodavatel vyzýval žalovaného k úhradě vzniklého dluhu, když soud má poplatek za přiměřený a žalovaný s ceníkem dodavatele vyslovil souhlas podpisem smlouvy. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky, kterou uzavřel s dodavatelem, respektive z potvrzení o složení kupní ceny za postoupení a předávacího protokolu. Soud tedy žalobci žalovaný nárok zcela přiznal. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci též právo na zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle požadavku žalobce, který byl v souladu s právními předpisy. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12.777,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.533 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 38.302 Kč sestávající z částky 2.660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, zaslání předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1.864,80 Kč. Soud nepostupoval dle ustanovení § 14b a. t., neboť žaloba byla kompletní a obsahovala všechna skutková tvrzení potřebná pro rozhodnutí ve věci, nejednalo se tedy o formulářovou žalobu dle ustanovení § 14b a. t. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).