13 C 64/2021-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 17. 2. 2021 domáhala zaplacení částky 15.173,20 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 12. 5. 2019 smlouvu o účelovém úvěru, jejímž předmětem bylo financování koupě mobilního telefonu. Smlouva byla s žalovanou uzavřena prostřednictvím pověřeného zaměstnavatele spol. [právnická osoba], a to na základě mandátní smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 19.990 Kč s úrokem ve výši 28,54 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 17 pravidelných měsíčních splátkách po 1.538 Kč Celkem měla uhradit částku 26.146 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila splátku úvěru splatnou dne 15. 2. 2020, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění jistiny. Žalovaná částka se dle žaloby sestávala z částky 7.690 Kč představující nesplacené splátky úvěru před jeho zepslatněním (splátky od 15. 2. 2020 do 15. 6. 2020), částky 5.462,84 Kč představující jistinu úvěru po jeho zesplatnění, částku 450 Kč představující účtované poplatky za zaslání upomínek, částky 200 Kč představující účelně vynaložené náklady na oznámení o okamžité splatnosti úvěru, částku 462 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 5 obchodních podmínek žalobce a částku 908,36 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 5.462,84 Kč od 20. 7. 2020 do podání žaloby. 2. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila a dále, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení soudního jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V předmětném usnesení pak byla žalovaná poučena, že pokud se k výzvě soudu nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v návrhu na zahájení řízení. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům. 4. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 12. 5. 2019 uzavřely úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru na koupi mobilního telefonu ve výši 19.990 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr hradit 17 měsíčními splátkami ve výši 1.538 Kč. V sekci B úvěrové smlouvy bylo uvedeno, že splatnost splátek je k 15. dni v měsíci, dále bylo v této sekci ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátkou má právo žalobce účtovat smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné splátky a dále částku rovnou 0,1 % denně z dlužné částky, půjde-li o prodlení s jinou částkou, než dlužnou splátkou. Smlouva dále umožňovala žalobkyni zesplatnit smlouvu, pokud by se žalovaná dostala do prodlení s více jak 2 splátkami. Úvěr ve výši 19.990 Kč byl žalobkyní vyplacen dne 14. 5. 2019. 5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 a násl. o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po podřazení skutkového stavu pod uvedené právní normy soud shledal žalobu zcela důvodnou. Žalobkyně a žalovaná spolu prokazatelně uzavřely platnou smlouvu o úvěru. Žalobkyně též doložila, že úvěr v souladu se smlouvou vyplatila. Žalovaná byla po celé řízení zcela neaktivní. Na svoji obranu nic netvrdila, ani nepředložila žádné důkazy. Soud má tvrzení žalobkyně za podložená, a proto žalobě zcela vyhověl. To platí i o smluvních pokutách, které byly uvedeny přímo ve smlouvě, v žalobě byly řádně vyčísleny a jsou v souladu s právní úpravou spotřebitelského úvěru, a také o účtovaných poplatcích, které soud shledal jako přiměřené, a které ze smlouvy vyplývaly. Žalovaná se svým jednáním dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. 9. O náhradě řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) ve výši 7.405,20 Kč Náklady právního zastoupení tvoří odměna právního zástupce za provedené úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t., konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1.740 Kč za úkon a dále náhrada hotových výdajů ke každému provedenému úkonu dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za úkon. Dále žalobkyni náleží i náhrada DPH, jelikož doložila osvědčení o registraci plátce, ve výši 1.285,20 Kč Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu ve výši 8.205,20 Kč. Soud nepřikročil k aplikaci § 14b a. t., neboť má za to, že žaloba obsahovala úplné vylíčení rozhodných skutečností k posouzení individuálního případu a žalobu tak nelze označit, jako ustálený vzor. 10. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).