14 C 97/2021-41 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.913 Kč s příslušenstvím z titulu práva pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud měl splněné podmínky dle ust. § 115a o.s.ř., a proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav. Dne 23. 6. 2017 v 22:20 hodin došlo v [obec] na ulici [obec], v prostoru parkoviště autobusového nádraží naproti [anonymizována dvě slova], k dopravní nehodě, kterou jakožto řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Sprinter, [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“), ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], způsobil žalovaný. Při couvání na parkovišti se žalovaný plně nevěnoval řízení a zadní částí Vozidla narazil do levé boční části vozidla autobusové hromadné dopravy tov. zn. Irizar, [registrační značka] (dále jen„ Poškozené vozidlo“), (toto celé dále jen "Dopravní nehoda"). Jak vyplývá z Relace Policie České republiky, [číslo jednací] (dále jen„ Relace PČR“) a z rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 27. 11. 2017, které nabylo právní moci dne 28. 12. 2017 a je vykonatelné, [číslo jednací] (dále jen„ Rozhodnutí“), žalovaný v době Dopravní nehody nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Nadto z Relace PČR i Rozhodnutí vyplývá, že žalovaný místo Dopravní nehody opustil, aniž by sepsal společný záznam o Dopravní nehodě či tuto ohlásil policii. Žalovaný byl následně vypátrán hlídkou PČR a převezen zpět na místo Dopravní nehody k jejímu prošetření. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z těchto listinných důkazů: Relace PČR, [číslo jednací] (2. verze), Rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 27. 11. 2017, [číslo jednací]. Následkem Dopravní nehody došlo ke škodě na Poškozeném vozidle ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] (dále jen "Poškozená"), což soud zjistil a vzal za prokázané z Fotodokumentace z místa Dopravní nehody obsažená v Relaci PČR. Žalobkyně je na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo] odpovědnostním pojistitelem Vozidla. Dopravní nehodu ze dne 23. 6. 2017 a nároky z ní vyplývající žalobkyně ve svém informačním systému eviduje jako pojistnou událost č. [rok] [číslo]. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z těchto listinných důkazů: Návrh smlouvy pojištění vozidel [číslo] Informace o pojistiteli obsažené v Relaci PČR. Žalobkyně v souladu s ust. § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Zákon“), vyplatila Poškozené dne 27. 11. 2019 částku ve výši 14.913 Kč představující náhradu nákladů spojených s opravou Poškozeného vozidla, stanovenou na základě kalkulace systému neautorizovaných servisů Audatex č. [rok] [číslo] na částku 14.912,40 Kč bez DPH, která byla následně zaokrouhlena na výslednou částku 14. 913 Kč a která sestává: - z částky 219,60 Kč představující cenu náhradních dílů včetně režijního materiálu (6 % ze mzdy za práci), - z částky 3.660 Kč představující mzdu za práci, - z částky 600 Kč představující vedlejší náklady, tj. náklady na konzervaci dutin včetně materiálu ve výši 150 Kč a leštění ve výši 450 Kč, - z částky 4.830 Kč představující mzdové náklady lakování, - z částky 5.602,80 Kč představující cenu lakovacího materiálu. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z těchto listinných důkazů: Výpočet plnění při škodě na Poškozeném vozidle, Kalkulace systému Audatex č. [rok] [číslo], Příkaz k platbě částky 14.913 Kč. Podle Relace PČR a Rozhodnutí žalovaný řídil Vozidlo i přesto, že v době Dopravní nehody nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. g) Zákona, ve znění účinném od 23. 9. 2016:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuální výcviku.“ Dle ust. § 2 písm. f) Zákona: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.“ Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí vyhověl. Žalobkyně má proti žalovanému v souladu s ust. § 10 odst. 1 písm. g), ve spojení s ust. § 2 písm. f) Zákona právo na náhradu toho, co za něho plnila, tj. částky ve výši 14.913 Kč, neboť žalovaný nebyl v době Dopravní nehody držitelem příslušného řidičského oprávnění (viz Relace PČR a Rozhodnutí). Žalovaný navíc bez zřetele hodného důvodu opustil místo Dopravní nehody, což lze rovněž hodnotit jako naplnění jiného postižního důvodu ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. c) Zákona, neboť z obsahu Relace PČR a Rozhodnutí vyplývá, že na místě Dopravní nehody po střetu s Poškozeným vozidlem setrval, chvíli rozmlouval s řidičem Poškozeného vozidla, načež místo Dopravní nehody opustil, což nelze považovat za beztrestné jednání, když skutečnost, že Dopravní nehodu zavinil právě žalovaný, objasnilo teprve dodatečné pátrání PČR, přičemž sám žalovaný žádnou iniciativu k tomu, aby Dopravní nehodu sám oznámil či jinak řešil, evidentně nevyvíjel. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému na adresu vyplývající z Relace PČR a Rozhodnutí dne 13. 2. 2020 předžalobní výzvu k plnění s žádostí o úhradu dlužné částky ve výši 14.913 Kč nejpozději do 31. 3. 2020. Žalovaný však na tuto výzvu nikterak nereagoval a částku neuhradil. Jelikož žalovaný ani částečně neuhradil dlužnou částku, počínaje dnem 1. 4. 2020 se dostal do prodlení, proto žalobkyně má právo požadovat příslušenství. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 060 Kč Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé) po 1 700 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. po 300 Kč, částkou 1 260 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč.