16 C 229/2021-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 28.935,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce (dále jen [příjmení]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o Bankovních produktech a službách, na základě nichž se [příjmení] zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby. V duchu smlouvy poskytla [příjmení] žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožňuje žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 45.000 Kč sjednaného ve smlouvě. Žalovaný v rozporu se smlouvou překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. [příjmení] tak využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 3.1.2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 33.069,26 Kč na nově zřízený úvěrový účet a současně pro přetrvávající neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši. Žalovaný tak dluží na jistině částku 28.935,62 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni 28.1.2021 částku 2.306,07 Kč dále zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok vše od 29.1.2021 do zaplacení z částky 28.935,62 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 16.6.2008, dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 22.11.2017, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021, výpisu z úvěrového účtu ze dne 25.1.2021, z ukončení poskytování [anonymizováno] ze dne 11.12.2018, z oznámení o otevření úvěrového účtu ze dne 4.1.2019 a z oznámení o zesplatnění ze dne 10.7.2019, jakož i z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23.2.2021 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi [právnická osoba] (" dále Bankou") a žalovaným ("klientem") byla dne 16.6.2008 uzavřena smlouva o bankovních produktech s službách, na základě které se [příjmení] zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby, jakož i zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] specifikovaný v dispozicích ke smlouvě, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Ve smlouvě se [příjmení] dále zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou ověřenou v aktuálním Sazebníku. V neposlední řadě se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 45.000 Kč sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dodržovat měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit, čehož nedostál, povolený limit překročil a úvěr řádně a včas nesplácel, [příjmení] tak využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami převedla dne 3.1.2019 částku 33.069,26 Kč představující výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což bylo [příjmení] žalovanému oznámeno. Tento však i nadále neplnil své povinnosti, a proto [příjmení] prohlásila úvěr ke dni 8.7.2019 za ihned splatný. Žalovaný tak dluží žalobci na jistině částku 28.935,62 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni 28.1.2021 částku 2.306,07 Kč dále 10% úrok z prodlení ročně z částky 28.935,62 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a 21,99% smluvní úrok ročně z dlužné jistiny od 29.1.2021 do zaplacení. 4. Nárok je třeba i v současné době posoudit dle dosavadních právních předpisů s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. 5. Vztah mezi účastníky je vztahem obchodním, neboť závazkové vztahy ze smluv o úvěru jsou tzv. absolutními obchody, řídíce se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu (§ 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen "obchodní zákoník"). 6. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 502 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 7. Podle ust. § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 8. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění může věřitel celou pohledávky nebo jen část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi věřitelem a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o bankovních produktech a službách v souladu s ust. § 497 a následující obch. z. Svoji smluvní povinnost však žalovaný nedodržel, tento překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, a proto [příjmení], tedy věřitel v souladu s předmětnou smlouvou a obchodními podmínkami zesplatnil svoji pohledávku vůči žalovanému. S ohledem na to, že došlo v mezidobí v souladu s ust. § 1879 občanského zákona k převodu práv za předmětné pohledávky z věřitele na žalobce, je tento oprávněn vymáhat předmětnou pohledávku jako žalobce. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonným i smluveným úrokem, jak ve smlouvě či shora označeném vládním nařízení uvedeno, a to ve lhůtě tří dnů s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.158 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 2.260 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 10.450,80 Kč, z čehož DPH představuje 1.612,80 Kč. 10. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.