16 C 252/2021-22 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 2.025 Kč s příslušenstvím představující dlužné televizní poplatky za období červenec 2018 až červenec 2019 a červenec a srpen 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný přihlásil dne 1.6.2005 televizní přijímač k evidenci. Za měsíc červenec 2018 až červenec 2019 a červenec a srpen 2020, vždy v částce 135 Kč nezaplatil žalobci povinný televizní poplatek a tomuto tak dluží celkem 2.025 Kč, i přestože k zaplacení dlužné částky byl písemně vyzván žalobcem. Nárok žalobce považuje soud za důvodný, když vyšel z ust. § 3 a následující zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek za výše uvedené období, přičemž splatnost televizních poplatků vyplývá z ust. § 7 téhož zákona. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu § 1970 a následující zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. účinného k prvému dni prodlení. Lhůta ke splnění povinnost byla soudem stanovena v rozsahu tří dnů s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby po 200 Kč, dva režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 1.126 Kč, z čehož DPH představuje 126 Kč. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.