17 C 148/2021-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11.6.2021 domáhal vydání rozhodnutím, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.000 Kč jako smluvní pokutu za neposkytnutí nezbytné součinnosti k zahájení dodávky elektřiny, která jí byla vyúčtována dne 8.9.2020 vyúčtováním [variabilní symbol] splatným dne 18.9.2020. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 15.10.2020. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 2.10.2017 vč. ceníku a obchodník podmínek, vyúčtování [variabilní symbol] ze dne 8.9.2020, zamítnutí změny dodavatele ze dne 25.8.2020, zamítnutí změny dodavatele – odstoupení od smlouvy ze dne 8.9.2020 a předžalobní výzvy ze dne 15.10.2020 vč. poštovního podacího archu učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Mezi účastníky řízení byla dne 2.10.2017 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu neurčitou. Na základě uzavřené smlouvy se žalobce zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa [adresa žalované] a žalovaná se zavázala žalobci hradit cenu elektřiny, a to v pravidelných měsíčních zálohách ve výši 1.500 Kč. Jednalo se o změnu dodavatele. Dle ostatních ujednáních na úvodní straně smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč, pokud bez zbytečného odkladu neposkytne žalobci součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě uzavřené smlouvy, zejména nečinit právní ani jiná jednání bránící v plnění takového závazku (vč. provedení změny dodavatele) vyjma těch, k nimž je oprávněna ze zákona. Přípisem ze dne 25.8.2020 nazvaným zamítnutí změny dodavatele bylo žalované žalobce sděleno, že změna dodavatele nebyla úspěšná a že je nezbytná součinnost žalované (bez bližší identifikace, o jakou konkrétní součinnost se má jednat). Žalované byly doporučeny možnosti kontaktování žalobce. Žalovaná byla upozorněna na možnost odstoupení od smlouvy a vyúčtování smluvní pokuty. Žalobce od uzavřené smlouvy odstoupil podáním ze dne 8.9.2020. Vyúčtováním [variabilní symbol] ze dne 8.9.2020 byla žalované vyúčtována smluvní pokuta za porušení sjednaných podmínek tj. za nedokončenou změnu dodavatele ve výši 1.000 Kč, která byla splatná dne 18.9.2020. Dlužnou částku žalovaná nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 15.10.2020, ani v dodatečné lhůtě do 22.10.2020, i když byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. Předmětná výzva byla žalované odeslána dne 15.10.2020. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto ji jako nedůvodnou zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení vznikl závazek uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. V tomto závazku vystupoval žalobce jako dodavatel elektřiny a žalovaná jako zákazník. Dále bylo prokázáno, že pro případ neposkytnuté potřebné součinnosti nezbytné k zahájení dodávky elektřiny byla žalované vyúčtována smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, k jaké konkrétní součinnosti byla žalovaná žalobcem vyznán, pro jejíž neposkytnutí nemohlo dojít k zahájení dodávky elektřiny. Uvedené nebylo prokázáno ani přípisem ze dne 25.8.2020, z něhož bylo toliko prokázáno, že žalovaná má kontaktovat žalobce, a to obecně v souvislosti se změnou dodavatele. Žalobce ostatně ani netvrdil, jakou konkrétní součinnosti mu žalovaná neposkytla. Soud má dále za to, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v části obchodních podmínek – ostatní ujednání – psané drobným písmem, je velmi obecné, pro zákazníka ne zcela srozumitelné v tom, za porušení jaké konkrétní povinnosti bude stižen vyúčtováním smluvní pokuty. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 zamítl, neboť je toho názoru, že předmětný nález je použitelný i na ujednání o smluvní pokutě v projednávané věci. Lze konstatovat, že v daném případě je sice ujednání o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách, které jsou součástí předmětné Smlouvy, ale samotné ujednání o smluvní pokutě je podle názoru soudu umístěno v oddíle Smlouvy vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru. Jak již argumentoval Ústavní soud v předmětném nálezu, v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). V projednávané věci je přitom ujednání o smluvní pokutě obsaženo v oddíle Smlouvy označeném jako Ostatní ujednání, přičemž tomuto oddílu předchází ustanovení zjevně technického a cenového charakteru, což může vytvářet dojem, že podle logiky a struktury textu budou následovat již jen méně významná, technická či vysvětlující ustanovení. Ujednání o smluvní pokutě však není ujednáním technického či vysvětlujícího charakteru a žalobce tak nedodržel nálezem Ústavního soudu předpokládaná obsahová omezení. Lze tedy uzavřít, že soud takové ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované, byť byla v řízení plně úspěšná, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.