17 C 167/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 057,08 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 7.2.2020 došlo mezi žalovanou a žalobkyní k uzavření smlouvy o úvěru s tím, že žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Žalovaná načerpala úvěr ve výši 32 285 Kč a uhradila částku 4 408 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vč. sjednaného úroku splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% ročně z aktuální dlužné částky. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnila, úvěr nesplatila a dostal se do prodlení. Žalobkyně požaduje uhrazení jistiny ve výši 29 954,26 Kč, poplatků za pojištění ve výši 272,82 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně se dále domáhala příslušenství pohledávky v podobě úroků a úroků z prodlení. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 21.1.2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7.2.2020 [číslo] včetně úvěrové zprávy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4% z dlužné částky. Zároveň bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Pro případ nesplácení úvěru byly ujednány náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání a pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet, má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 10% ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Žalovaná však své povinnosti nesplnila, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 31.12.2020. Žalovaná žalobkyni dluží na jistině částku ve výši 29 954,26 Kč, na poplatcích za pojištění částku ve výši 272,82 Kč, na nákladech na vymáhání částku ve výši 330 Kč a na smluvních pokutách částku ve výši 1 500 Kč, na kapitalizovaných úrocích částku ve výši 5 683,10 Kč a dále na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení částku ve výši 615,89 Kč. Dále žalovaná dluží na kapitalizovaných úrocích Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 21.1.2021. 5. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala peněžní prostředky, tyto však řádně nesplácela, žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni ke dni 31.12.2020. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) 8. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumá důsledným zjišťováním kreditního skóre spotřebitele. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. V tomto případě žalobkyně brala v úvahu následující skutečnosti. Zdrojem příjmu žalované bylo zaměstnání, čistý měsíční příjem byl 16 000 Kč, čistý příjem ostatních členů domácnosti byl 19 500 Kč, výdaje na bydlení činili 2 735 Kč, životní minima členů domácnosti, kterými jsou dva dospělí a jedno dítě, činí 8 110 Kč. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně měla rovněž k dispozici výpis z účtu žalované za období měsíce listopadu 2019. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, uzavřená smlouva je tedy platná. Žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku, pojištění a sjednaných nákladů vymáhání. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svoji povinnost řádně úvěr splácet, má žalobkyně právo také na úhradu ujednané smluvní pokuty dle § 2048 OZ. Soud tedy žalované uložil zaplatit žalobkyni na jistině částku ve výši 29 954,26 Kč, na poplatcích za pojištění částku ve výši 272,82 Kč, na nákladech na vymáhání částku ve výši 330 Kč a na smluvních pokutách částku ve výši 1 500 Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o požadovaného příslušenství, kterým jsou úroky dle ust. § 2395 občanského zákoníku a úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb. Úroky a úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány ode dne 10.4.2021 (den sepsání žaloby) do zaplacení, kdy kapitalizované úroku k tomuto dni činily částku ve výši 5.683,10 Kč a kapitalizované úroky z prodlení za období od 15.1.2021 do 9.4.2021 činily částku