19 C 49/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 7. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se v pozici držitele televizního přijímače přihlásil ke dni [datum] do příslušné evidence jako poplatník televizního poplatku, z čehož mu v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla povinnost platit televizní poplatek. Této povinnosti žalovaný nedostál a ke dni vyhotovení žaloby dlužil částku ve výši 135 Kč za každý měsíc od května 2019 do září 2019. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobce neuhradil. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný se coby držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku v dubnu roku 2019, což vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum]. Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti plynoucí z pozice poplatníka televizního poplatku, když neuhradil částku ve výši 135 Kč, splatnou vždy k patnáctému dni v měsíci, za každý měsíc v období od května 2019 do září 2019. K úhradě dlužné částky za uvedená období spolu se zákonným úrokem z prodlení byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne [datum], žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Nedoplatek za období od [datum] do [datum] je tvořen poměrnou částkou ve výši 675 Kč. 5. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobnímu návrhu jako důvodnému vyhověl. Žalovanému coby vlastníku televizního přijímače vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. S úhradou poplatku za jednotlivé měsíce se žalovaný ocitl v prodlení vždy 16. dne příslušného kalendářního měsíce. S ohledem na prodlení s plněním peněžitých závazků je dále žalovaný povinen zaplatit žalobci též zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobce kapitalizoval ke dni podání žaloby na částku 66,18 Kč. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl, ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad po 100 Kč podle § 151 o. s. ř., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. V dané věci nebylo spravedlivé přiznat odměnu za zastupování právnímu zástupci žalobce, neboť se jedná s odkazem na konstantní judikaturu o zneužití institutu náhrady nákladů řízení (Nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3344/12). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce, ve lhůtě dle § 160 odst. l o. s. ř. 11. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.