19 C 93/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 1. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 11.430 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce uzavřel s žalovanou dne 12. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku v celkové výši 18.807 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 314 Kč s tím, že poslední splátka činila 281 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když žalobci na dluh učinila pouze částečnou úhradu 9.070 Kč. Současně žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši 18.000 Kč s tím, že žalovaná měla žalobci vrátit částku ve výši 33.650 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 561 Kč s tím, že poslední splátka činila 551 Kč. Žalovaná však z titulu zápůjčky zaplatila pouze částku ve výši 7.500 Kč. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužné částky neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek pouze z poskytnuté jistiny zápůjčky. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas prostřednictvím podání ze dne [datum]) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce uzavřel s žalovanou dne 12. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 10.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy a zákaznické karty. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit zpět žalobci v celkové výši 18.807 Kč, přičemž jej měla uhradit v šedesáti týdenních splátkách ve výši 314 Kč s tím, že poslední splátka činila 281 Kč. Současně žalovaná dne 24. 4. 2017 uzavřela s žalobcem další smlouvu o zápůjčce, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18.000 Kč, jak vyplývá z předmětné smlouvy a zákaznické karty. Žalovaná se úvěr zavázala vrátit zpět žalobci v celkové výši 33.650 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 561 Kč s tím, že poslední splátka činila 551 Kč. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr ve výši 10.000 Kč ze dne 12. 12. 2016 uhradila prostřednictvím 10 plateb částku ve výši 9.070 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 930 Kč. Na úvěr v částce 18.000 Kč ze dne 24. 4. 2017 žalovaná učinila 4 platby o celkové úhradě 7.500 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje nedoplatek ve výši 10.500 Kč, jak vyplývá z doložené tabulky umoření úvěru. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalované dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě částky 19.805,71 Kč. Částka uplatněná touto žalobou činí 11.430 Kč, představující dlužnou jistinu z titulu obou zápůjček, když ostatní náklady spojené s poskytnutím zápůjčky žalobce po žalované nepožaduje. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Mezi účastníky vznikl v případě obou smluv závazkový vztah založený smlouvou o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., v němž žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Žalobce se ve smlouvách zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle výše specifikovaných smluv žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč a 18.000 Kč, čímž žalobce svému závazku dostál, žalovaná však nikoli, když se v obou případech dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobci tak na základě prodlení žalované vzniklo právo požadovat zaplacení každé zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalované v částkách 9.070 Kč a 7.500 Kč, když žalobce po žalované zbývající smluvní náklady zápůjček nepožaduje. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinna zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti zápůjček. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.430 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).