20 C 116/2021-34 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 627 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení částky 4 062 Kč s příslušenstvím a částky 9 000 Kč. Částka 4 062 Kč představuje cenu za dodávky plynu v období od 31. 5. 2018 do 13. 3. 2019. Částka 9 000 Kč představuje smluvní pokutu vyúčtovanou žalobcem žalované za porušení smlouvy žalovanou a částka 1 627 Kč představuje cenu za dodávku elektřiny v období od 16. 6. 2018 do 12. 3. 2019. Žalobce žalovanou marně o úhradu upomenul. K jednání dne 3. 11. 2021 v 11:00 hodin se žalobce, jeho zástupkyně a ani žalovaná, kteří byli k jednání řádně předvoláni, nedostavili, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Soud proved dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. Žalobce jako dodavatel a žalovaná jako zákazník uzavřeli dne 23. 4. 2018 smlouvu o družených dodávkách elektřiny pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec]. Předmětem smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny byl závazek žalobce za úplatu poskytnout žalované elektřinu. (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalobce žalované vyúčtoval za dodávky elektřiny a související služby v zúčtovacím období od 16. 6. 2018 do 12. 3. 2019 fakturou [číslo] na částku 960 Kč se splatností 3. 4. 2019 (faktura [číslo]) a v zúčtovacím období od 13. 3. 2019 do 3. 5. 2019 fakturou [číslo] na částku 667 Kč se splatností 5. 6. 2019 (faktura [číslo]). Žalobce jako dodavatel a žalovaná uzavřeli dne 3. 4. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. Předmětem smlouvy byl závazek dodavatele poskytnout zákazníkovi sdružené služby plynu (dodávat zákazníkovi zemní plyn a zajistit související služby), a závazek zákazníka zaplatit obchodníkovi za odebraný zemní plyn a služby jejich cenu (smlouva o sdružených službách dodávky plynu). Žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 10. 7. 2019 smluvní pokutu za nedodržení smlouvy ve výši 9 000 Kč splatnou 24. 7. 2019 (faktura [číslo]). Žalobce žalované vyúčtoval za dodávky plynu a související služby v zúčtovacím období od 31. 5. 2018 do 12. 3. 2019 fakturou [číslo] nedoplatek 6 375 Kč splatný 21. 5. 2019 (faktura [číslo]). Žalované byl však proveden zápočet ve výši 2 313 Kč na tuto částku dne 6. 6. 2019 (listina o započtení pohledávek). Zástupkyně žalobce dopisem ze dne 10. 12. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě dlužních částek (výzva k úhradě ze dne 10. 12. 2020). Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne 10. 12. 2020 (zásilka s dodejkou). Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobce a žalovaná uzavřeli platnou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na základě které žalobce dodal žalované plyn a služby, jejichž cenu žalované následně vyúčtoval. Soud proto shledal žalobu co do nedoplatku na ceně za dodávky plynu a služby ve výši 6 375 Kč za důvodnou. Marným uplynutím lhůty splatnosti se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dál jen „o.z.“), a žalobce tak má od prvního dne prodlení (tj. od 22. 5. 2019) právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud tedy rozhodl tak, že přiznal žalobci částku ve výši 4 062 Kč (vyúčtovaný nedoplatek – započtená pohledávka ve výši 2 313 Kč dne 6. 6. 2019), kdy úrok z prodlení přiznal soud od 22. 5. 2019 do 6. 6. 2019 z částky 6 375 Kč a od 7. 6. 2019 z částky 4 062 Kč. V řízení dále bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazek uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. V tomto závazku vystupoval žalobce jako dodavatel elektřiny a žalovaná jako zákazník. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z tohoto závazku, když nezaplatil žalobkyni úhradu za dodávku elektřiny za výše uvedené období - § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci úhradu za dodávku elektřiny v celkové výši 1 627 Kč. Žalovaná se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Žalobce má právo požadovat příslušenství pohledávky, které je představováno úroky z prodlení dle § 1970 o. z.. Výše úroků z prodlení mezi účastníky dojednána nebyla. Proto se za ujednanou výši úroků z prodlení považuje výše úroků z prodlení stanovená v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobci vedle jistiny přiznal i úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. Co do nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, tak soud považuje ustanovení o smluvní pokutě za nepřiměřené ve smyslu Směrnice Rady 93/13 EHS (§ 1813 o.z.). Ustanovení § 1813 o.z. poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13 EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Soud by se tedy okolnostmi kontraktačního procesu nemusel dále zabývat, přesto podotýká, že z vylíčených skutkových tvrzení a vizuální formy smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 3. 4. 2018 vyplývá, že ustanovení o smluvní pokutě individuálně sjednáno nebylo. K tomu, že ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřené, vedly soud následující úvahy. Je nutné zdůraznit, že smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ prodlení ze strany žalované jako odběratele. Porušení smluvních povinností žalobce jako dodavatele žádným zvláštním způsobem zajištěno nebylo. Co se týče znění smluvní pokuty, tak je zcela neurčité, kdy samotné ustanovení neobsahuje konkrétní výpočet smluvní pokuty pro jednotlivá porušení. Ustanovení o smluvní pokutě pouze sděluje, že pokud zákazník neplní platební povinnosti, tak je povinen uhradit žalobci pokutu ve výši stanovené Ceníkem. Pro úplnost soud odkazuje na jeden z dřívějších nálezů Ústavního soudu (nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), který se sice vztahuje k úvěru, ale je plně aplikovatelný i na daný případ a dle kterého je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.“ K nepřiměřenosti ujednání přihlédne soud z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 6. 2000 ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98), spotřebitel má však možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (§ 1815 občanského zákoníku, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout), což v tomto případě nenastalo. Nad rámec uvedeného soud hodnotí praxi žalobce při uzavírání smluv též za nepoctivou. Smlouva v rozsahu dvou stran obsahuje na druhé straně velké množství drobného textu rozdělené do dvou samostatných bloků s nadpisy Cena a její splatnost a Závěrečná ujednání. Pokud jsou ujednání o smluvních pokutách uvedena na druhé straně v nepřeberném množství textu, jež žalované vytváří dojem všeobecných podmínek a nadto v článku označeném Cena a její splatnost, lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše unikne. Jde o obdobnou situaci, kdy spotřebitel ve smlouvě prohlásí, že se seznámil s obchodními podmínkami a tyto podmínky nejsou spotřebitelem podepsány a za této situace by tak bylo možno na takto sjednanou smluvní pokutu vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 a i samostatně pouze z tohoto důvodu smluvní pokutu nepřiznat. Soud proto zamítl žalobu v požadavku žalobce vyjádřeného v žalobním petitu na přiznání částky 9 000 Kč jako smluvní pokuty. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná, jenž byla v řízení převážně procesně úspěšná, a měla by tak právo na jejich náhradu, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.