20 C 69/2021 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 28.4.2021 domáhal po žalovaném uhrazení nezaplacených faktur za odběr elektřiny a plynu, včetně smluvních pokut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Po provedeném dokazování z listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkových stav: mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnost na odběrné místo [ulice a číslo], dne 22.7.2019 (důkaz smlouvou) a žalobce a žalovaný téhož dne uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky plynu na odběrné místo [ulice a číslo] pro domácnost (důkaz smlouvou). Součástí obou smluv jsou smluvní podmínky. Žalovaný neuhradil faktury za odběr elektřiny [číslo] na částku 7 581,23 Kč splatnou 3.8.2020, kdy celková cena za odebranou elektřinu a služby, tj. 4, 46400 megawattů odebrané elektřiny činila částku 14 381,22 Kč za období od 22.8.2019 do 8.9.2020, na zálohách bylo uhrazeno 7 000 Kč a částka 200 Kč představuje smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na dodávku elektřiny (důkaz fakturou). Na tuto fakturu nebyla žádná částka uhrazena. 3. Žalovaný dále neuhradil fakturu za odběr elektřiny za fakturační období od 9.7.2020 do 13.8.2020 ve výši 1 389,15 Kč (důkaz fakturou [číslo]). Na tuto fakturu žalovaný nic neuhradil. Žalobce dále uplatňoval nárok na úhradu faktury za odběr plynu, kdy požadoval částku 5 245,54 Kč, kdy 6.8.2020 vyúčtoval žalovanému fakturu za období od 22.1.2020 do 30.7.2020 za 322,19 m3 odebraného plynu ve výši 6 345,58 Kč, 200 Kč smluvní pokutu a na úhradu byly zaplaceny zálohy 1 300 Kč (důkaz fakturou [číslo]). Ze smluvního vztahu pak žalobce uplatňoval dále částku 10 000 Kč za smluvní pokutu (důkaz fakturou [číslo] splatnou 12.8.2020, vyúčtovanou za 25 měsíců po 400 Kč za období od 30.7.2020 do 5.8.2022, kdy nárok opíral o uzavřenou smlouvu mezi účastníky, kde tato smluvní pokuta byla ujednána. Pro případ porušení platební povinnosti zákazníkem za každý měsíc jeho část následující po ukončení dodávky od inoggy do konce trvání smlouvy, kdy smlouva byla uzavřena na dobu 36 měsíců od data 5.8.2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaný opakovaně neplnil platební povinnosti, když neuhradil zálohu za měsíc únor až květen 2020, smluvní vztah na dodávku plynu byl ukončen 30.7.2020 a žalovaný byl na možnost ukončení dodávky upozorněn doporučenou upomínkou ze dne 22.6.2020. Žalobce pak od smlouvy odstoupil přípisem ze dne 6.8.2020. Žalobce dále uplatňoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury ve výši 100 Kč. 4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. 5. Při posouzení nároku žalobce soud vycházel z ust. § 2079 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 50 odst. 2 zákona číslo 458/2000 Sb.. Při posouzení uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a u smlouvy o sdružených dodávkách plynu podle § 72 odst. 2 zákona číslo 458/2000 Sb.. V obou případech jde o spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 občanského zákoníku, kdy je zřejmé, že žalobce při uzavírání smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti a žalovaný byl v postavení spotřebitele. Žalovaný porušil svou povinnost, vyplývající ze závazkového vztahu, když neuhradil předmětné faktury za odběr elektřiny a plynu, kdy žalovaný nezpochybnil existenci tohoto dluhu. Žalovaný tedy porušil svoji povinnost, vyplývající ze smluvního vztahu, když nezaplatil úhradu za dodanou elektřinu podle § 28 odst. 2 písm. j) zákona číslo 458/2000 Sb. a za dodaný plyn podle § 62 odst. 2 písm. i) citovaného zákona. Soud proto žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit úhradu za dodávku elektřiny a plynu. Protože žalovaný neuhradil své závazky včas, jak vyplývá jeho povinnost z uzavřené smlouvy, dostal se do prodlení a žalovaný je tedy povinen zaplatit zákonné úroky z prodlení s ohledem na splatnost jednotlivých faktur podle § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení vyplývá z vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř.. 6. Soud shledal žalobu nedůvodnou v té části nároku, kde byla uplatněna smluvní pokuta. Ujednání o smluvní pokutě soud posoudil jako nepřiměřené ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, neboť zakládá toto ujednání významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Ujednání o smluvní pokutě je uvedeno v části smlouvy označené jako ostatní ujednání, vztahuje se na opakované porušení kterékoliv platební povinností, vyplývající ze smlouvy. Bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc jeho část následující po ukončení nebo přerušení dodávky. Ujednání je nepřiměřené, neboť nutí spotřebitele setrvat ve smluvním vztahu po dobu minimálně 30 měsíců pod hrozbou smluvní pokuty 400 Kč měsíčně, kdy měla smlouva podle původního ujednání trvat a dodavatel si tak v podstatě vynucuje, že po sjednanou dobu trvání smluvního vztahu obdrží od spotřebitele plnění bez ohledu na to, jestliže smluvní vztah trvá nebo skončil, tedy jestliže dodavatel poskytuje spotřebiteli plnění, a to i případech, kdy smluvní vztah byl ukončen jednostranným jednání dodavatele. Ze smlouvy není patrno, že by délka smluvního vztahu a zajištění jejího trvání. Smluvní pokutou byla ze strany odběratele kompenzována například výhodnější cenou dodávky elektřiny, garantovanou nejnižší cenou a podobně. Soud má za to, že dodavatel by měl obecně generovat zisk z toho, že dodává energii a ne z toho důvodu, že byla dodávka předčasně ukončena a dodavatel energií nedodává ale inkasuje z titulu smluvní pokuty částky, které tvoří měsíčně až několik desítek procent potenciálně dodávané energie. 7. Ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě na straně označené jako 1/2 druhá strana, kdy druhá strana obsahuje podpisy stran a je koncipována jako přehledný formulář, kde jsou vyplněny údaje o smluvních stranách, což jsou údaje, které obvykle bývají na počátku smlouvy, nikoliv až na druhé straně. Vzniká tak dojem, že vše podstatné je právě na této straně smlouvy, strana první (označená jako ½) smlouvy obsahuje text psaný drobným hustým písmem členěným do několika delších odstavců, takže vzbuzuje dojem, že obsahuje pouze vysvětlující, nepodstatná ujednání právního nebo technického charakteru. Spotřebitel je tak postaven do situace, kdy má v nepřehledném textu hledat, kde se nacházejí důležitá ujednání. Nadto ujednání o smluvní pokutě se nachází pod odstavcem ostatní ujednání, kdy již samotné označení odstavce vzbuzuje dojem, že neobsahuje důležité informace a lze předpokládat, že takto označenému textu nebude spotřebitel věnovat dostatečnou pozornost. Tento odstavec obsahuje ujednání o několika smluvních pokutách za různá porušení smluvních povinností, přičemž není přehledně členěn do dalších odstavců, nelze na první pohled odlišit za které konkrétní porušení smluvních povinností smluvní pokutu dodavatel požaduje. Konkrétní ujednání o smluvní pokutě, která je předmětem žaloby je až v druhé polovině textu odstavce. Spotřebitel tak může lehce přehlédnout co je v této části napsáno. 8. Na uvedený případ lze aplikovat závěry formulované v nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 spisové značky IÚS 3512/11, podle kterého má být text spotřebitelské smlouvy, zvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Smlouva ani obchodní podmínky nesmí sloužit k tomu, aby v ní byla (zejména v ujednáních vzbuzujících dojem nepodstatného charakteru), skryta složitě formulovaná, drobným písmem psaná ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například smluvní pokuta). Takový postup je v rozporu se zásadou poctivosti a tomu nelze přiznat právní ochranu. Na tom nezmění ani to, že na druhé straně smlouvy (strana 2/2) je prohlášení, že se zákazník seznámil se smluvním textem. To lze přirovnat k tomu, když smlouvy obsahují prohlášení, že se spotřebitel seznámil s obchodními podmínkami. 9. Podle § 1811 odst. 1 občanského zákoníku veškerá sdělení, vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně, v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží leda že se jí spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše sml