2104 C 23/2018-188 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.8.2018 domáhala po žalované zaplacení částky 313 632 Kč ze zákonným úrokem z prodlení ode dne 31.10.2015 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 13.6.1995 byla mezi stranami uzavřena smlouva č. S [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované údržbu programového vybavení [spisová značka] a žalovaná se zavázala hradit čtvrtletně paušální odměnu ve sjednané výši. Specifikace„ údržby“ byla sjednána jako základní, rozšířená a komplexní, dne 27.2.2013 žalovaná vypověděla ujednání o komplexní údržbě programového vybavení, čímž došlo k ukončení závazků specifikovaných ve smlouvě jako komplexní údržba, závazky sjednané jako„ údržba základní a rozšířená“ ve smlouvě S [číslo] zůstaly nadále účinné. Tímto došlo ke snížení ceny - paušálního čtvrtletního poplatku. Ve vyjádření ze dne 7.11.2019 (č.l. 69 spisu) žalobkyně specifikovala žalobní tvrzení tak, že žalovaná částka je tvořena částkami, na které žalobkyni vzniklo právo na základě smlouvy č. S [číslo] dle čl. 4 [číslo] a smlouvy č. S [číslo], když smlouva [číslo] byla ukončena výpovědí žalovaného ze dne 22.7.2013. Dne 23.2.2015 žalobkyně obdržela dopis podepsaný advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou s přiloženou plnou mocí, ve které deklaruje výpověď veškerých smluv FACTORY/CZ ze strany žalované. Žalobkyně má za to, že zmocnění JUDr. [příjmení] je pro výpověď smlouvy nedostatečné, neboť advokátka byla zmocněna pouze„ k jednání o ukončení smluv“ nikoliv k samotnému právnímu úkonu ukončení smluv výpovědí. Žalobkyně proto dopisem ze dne 5.3.2015 učinila dotaz u generálního ředitele žalované, zda má být uvedená smlouva skutečně ukončena, dopisem ze dne 10.4.2015 žádala žalovanou, aby jí byla doručena výpověď podepsaná přímo statutárním orgánem nebo jinou„ autorizovanou“ osobou žalované. JUDr. [příjmení] žalobkyni písemně sdělila, že byla pověřena ukončit veškeré smluvní vztahy mezi stranami. Dne 31.8.2015 žalobkyně opětovně z důvodu právní jistoty vyzvala žalovanou k jednání, kterým by došlo k posílení právní jistoty. Žalobkyně považovala Smlouvu za platnou a cítila se jí být vázána, proto žalované vystavila a doručila fakturu [číslo] za 3. čtvrtletí roku 2015 na částku 313 632 Kč, žalovaná však částku doposud nezaplatila. Žalobkyně má zato a její právní zástupce v závěrečném návrhu opětovně uvádí, že ve smyslu ust. § 446 obč. zák. bezprostředně po doručení výpovědi žalobkyně poznala, že JUDr. [příjmení] překračuje své zástupčí oprávnění a třemi dopisy vyzvala generálního ředitele žalované, aby potvrdil oprávnění [příjmení] [příjmení] vypovědět smlouvy, žalovaná však na tyto výzvy nereagovala. Žalobkyně na podporu svého tvrzení předkládá sdělení Ústavu pro jazyk český týkající se jazykového výkladu doložené plné moci. Žalobkyně se nadále cítí být uvedenou smlouvou vázána, pokud by neplnila své smluvní povinnosti, mohla by se setkat i s požadavkem na náhradu škody. Žalobkyně musí plnění smlouvy dostatečně personálně zajišťovat, domnívá se, že má tedy nárok na odměnu. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznávala, v písemném vyjádření ze dne 3.1.2019 (č.l. 25 spisu) označila za nesporné, že mezi stranami byla uzavřena smlouva č. S [číslo], smlouva nenese datum, tato smlouva je mechanicky spojena s ostatními smlouvami a to smlouvou č. S [číslo] o základní údržbě, smlouvou č. S [číslo], jejímž předmětem je údržba systému FACTORY a smlouvou č. S [číslo], jejímž předmětem je opět údržba systému FACTORY. Žalovaná hradila žalobkyni měsíčně paušální platbu 100 000 Kč, ač jí dle jejího názoru nebyla poskytována odpovídající„ protihodnota“, proto dopisem ze dne 25.11.2013 upozornila žalobkyni na možnost vypovědět smlouvy. Nato žalobkyně reagovala dopisem ze dne 27.11.2013, ve kterém předseda představenstva [jméno] [příjmení] uvedl, že za situace, kdy smlouvy směřují k jejich ukončení je nucen vyúčtovat smluvní pokuty a úroky z prodlení cca 1,75 mil. Kč. Protože žalovaná odmítla hradit částky požadované žalobkyní, domáhala se žalobkyně těchto nároků v soudním řízení u Krajského soudu v Brně vedeném pod sp. zn. Cm 114 2013. Žaloba žalobkyně v tomto řízení byla zamítnuta, stranám se nepodařilo ukončit spolupráci smírnou cestou, obchodní vztahy byly narušeny do té míry, že další spolupráce byla a je vyloučena. O ukončení veškerých smluv strany jednaly, žalobkyně však podmiňovala uzavření dohody nedůvodnými finančními nároky a bylo jí známo, že žalovaná nemá nadále zájem v závazkovém vtahu setrvat. Na základě vnitropodnikové analýzy se žalovaná rozhodla veškeré smlouvy mezi stranami uzavřené vypovědět. Po předchozí telefonické domluvě se do sídla žalobkyně dne 24.2.2015 dostavila právní zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a technický ředitel žalované [příjmení] [jméno] [jméno] s tím, že bude jednáno o ukončení smluv a předána výpověď. Pan [příjmení] [příjmení] však za žalobkyni odmítl výpověď převzít, proto byla odeslána poštou. Pokud žalobkyně interpretuje výraz„ k jednání o ukončení smluv“ použitý v plné moci tak, že se zmocnění JUDr. [příjmení] nevztahovalo na podání výpovědi, pomíjí ust. § 556 obč. zák., když úmysl vypovědět smlouvy byl zástupci žalobkyně sdělen, byl mu znám a věděl o něm a to nejen ze vzájemné korespondence, ale i z průběhu předchozího soudního sporu. Postup žalobkyně, kdy dopisy ze dne 5.3.2015 a dne 10.4.2015 požadovala, aby výpověď byla podepsána generálním ředitelem, jinak bude mít žalobkyně za to, že žalovaná souhlasí s jejím názorem, že výpověď je neplatná, považuje žalovaná za postup šikanózní a v rozporu s ust. § 446 obč. zák. V dopise ze dne 17.6.2016 zástupce žalobkyně uvádí, že ví, že JUDr. [jméno] [příjmení] žalovanou zastupuje, žalobkyně se snaží prodloužit platnost smlouvy a dosáhnout bezdůvodného obohacení. V dopise ze dne 15.8.2015 generální ředitel žalované výslovně uvádí, že veškeré smluvní vztahy se žalovanou byly řádně vypovězeny. Žalobkyně nadále žalované zasílá neoprávněně faktury za údržbu, tyto jsou jí žalovanou vraceny a je sdělováno, že hrazeny nebudou, neboť smlouvy byly žalovanou vypovězeny. V závěrečném návrhu zástupkyně žalované vznesla námitku promlčení nároku. 3. Mezi stranami bylo nesporné, že mezi sebou uzavřely smlouvu o dílo č. S [číslo], smlouva nenese datum, tato smlouva je mechanicky spojena s ostatními smlouvami a to smlouvou č. S [číslo] o základní údržbě, jejímž předmětem je odstraňování chyb v udržovaných produktech, smlouvou č. S [číslo], jejímž předmětem je údržba systému [anonymizováno] a smlouvou č. S [číslo], jejímž předmětem je opět údržba systému [anonymizováno]. 4. Na základě smluv č. S [číslo] a č. S [číslo] (dále také„ smlouvy [anonymizováno]“) se žalobkyně domáhá předmětného peněžitého plnění. Žalovaná má zato, že smlouvy zanikly výpovědí. Soud se tedy zabýval především otázkou platnosti výpovědi předmětných smluv a dále tím, zda došlo k zániku smluvního vztahu mezi stranami či nikoliv a zda v souvislosti s tím existuje právo žalobkyně na plnění touto žalobou uplatňované. 5. Z čl. 5 smlouvy č. S [číslo] o základní údržbě programového vybavení [spisová značka] a čl. 3 smlouvy č. S [číslo] o rozšířené údržbě programového vybavení [spisová značka] bylo zjištěno, že ujednání v těchto smlouvách jsou platná od 28.3.1995, mají platnost do 1.6.1996 a prodlužují se automaticky vždy o jeden rok, nejsou-li nejpozději do tří měsíců před ukončením dosavadní lhůty platnosti písemně vypovězeny. 6. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21.1.2016, č. 17/ 7 Cm 114/2013-95, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.8.2016, č. 4 Cmo 112/2016-155, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.4.2017, č. 23 Cdo 184/2017-186, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2018, č. 17/ 7 Cm 114/2013-210 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6.12.2018, č. 4 Cmo 162/2018-238 bylo zjištěno, že mezi stranami bylo ode dne 31.12.2013 vedeno řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty a to na základě smluv č. S [číslo], S [číslo] a S [číslo], neboť žalované poskytovala sjednané služby a žalovaná za ně řádně nezaplatila. Žalovaná v řízení namítala neplatnost smluvních ujednání. Soudy posoudily smlouvy č. S [číslo], S [číslo] a S [číslo] jako platné, sjednané ústně, účastníci sporu se podle podmínek v těchto smlouvách chovali, žalobkyně plnění z nich poskytovala a žalovaná je přijímala a platila za ně. Žaloba byla zcela zamítnuta, protože žalobkyně, přestože základ jejího nároku byl prokázán, netvrdila a neprokázala jeho výši v souvislosti s nedostatečným tvrzením, jak dospěla k určení prvého dne prodlení a k nárokované úrokové sazbě, kterou pro svůj výpočet použila. V části řízení, ve které se žalobkyně domáhala smluvní pokuty, nebylo žalobě vyhověno z důvodu absence písemné formy ujednání o smluvní pokutě. V celém řízení byla žalobkyně zastupována Mgr. [jméno] [příjmení] a žalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení], řízení bylo pravomocně skončeno dne 17.1.2019. 7. Z dopisu žalované ze dne 27.2.2013