2116 C 5/2020-84 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhá zaplacení částky 74.628 Kč spolu s úrokem z prodlení, částky 14.078,68 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu do sepisu žaloby, úrok ve výši 88,2 % ročně z částky 59.237,69 Kč od 24.4.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234.158 Kč. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným byla dne 19.10.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč, k jehož vyplacení došlo 22.10.2018. Žalovaný se zavázal ve 42 měsíčních splátkách po 4.646 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci počínaje listopadem 2018 úvěr splatit. Ve smlouvě se zavázal pro případ prodlení k úhradě smluvních pokut. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, v opačném případě by bylo zasaženo do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (nález ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 4. Dle § 86 odst. 1 SÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Dle § 75 spotřebitelského zákona je poskytovatel povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí, tj. jedná se o péči, kterou má zachovat každý poskytovatel podle vytvořené obecné představy, jak by si měl správný profesionál počínat (srov. NS 28 Cdo 2534/2012). 6. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>7. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“</i> 8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 9. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč s měsíční splátkou 4.646 Kč s tím, že prostřednictvím 42 splátek měla být uhrazena celková částka 195.132 Kč. Peněžní prostředky žalobce žalovanému poskytl, ačkoliv mu z předložených listin muselo být patrné, že žalovaný je ohledně schopnosti splácet rizikový. Což ostatně vyplývá z žalobcem předloženého skóre žalovaného (na č.l. 15 spisu), kde žalovaný dosáhl skóre 221 bodů, které je při spodní hranici kategorie I., jež představuje vyšší riziko. Dále údaje uvedené na listině označené – Hodnocení klienta (č.l. 42) nelze též považovat za zcela pravdivé – žalovaným uváděný příjem 19.500 Kč představuje průměr doloženého výdělku za měsíce srpen a září 2018. V měsíci září 2018 však žalovaný obdržel čtvrtletní odměnu (č.l. 42). Žalovaným uváděné celkové výdaje ve výši 6.410 Kč včetně rezervy 1.000 Kč se jeví jako nepravděpodobné, žalovaný uvádí náklady na bydlení 2.000 Kč (inkaso nebylo doloženo) a v úvěrové smlouvě je zaškrtnuto bydlení vlastní. Dle výpisu z katastru nemovitostí je však vlastníkem bytového domu na adrese, kterou uvedl žalovaný, město Brno. I kdyby žalovaný měl vlastní bydlení, je zcela mimo realitu, aby náklady na platby vody, elektřiny, plynu, pojištění, případně příspěvků do fondu oprav apod. byly pouze 2.000 Kč měsíčně. Žalovaný výši svých měsíčních výdajů na bydlení nijak nedoložil. V části označené jako ostatní (doprava, kurzy, záliby) žalovaný uvádí 0 Kč. Opět je těžko uvěřitelné, že by mladý člověk neměl žádné náklady na trávení svého volného času. Měsíční výdaje pouze ve výši 3.410 Kč (ve kterých by měla být zahrnuta strava, internet, telefon, ošacení, věci osobní potřeby…) se jeví jako vysoce nepravděpodobné. Žalovaný žalobci vyjma svého příjmu nepředložil žádné listiny (inkaso, nájemní smlouvu, výpis z bankovního účtu…), na základě kterých by si žalobce mohl udělat představu o reálných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného. Za těchto okolností údaje v listině označené Hodnocení klienta vzbuzují pochybnosti o jejich pravdivosti. Nelze tak v žádném případě říci, že by žalobce jednal s odbornou péčí a rozvážně. Žalobce jako podnikatel se nemůže spoléhat pouze na informace, které mu žadatel o úvěr poskytne. 10. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). 11. Nelze tak dovodit, že by žalobce postupoval s odbornou péčí, za kterou se považuje i posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jednání žalobce lze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy, když ví, že žalovaný nebude schopný splatit úvěr, a přesto mu tento poskytne s vidinou, že žalovaný bude muset platit sjednané sankce. 12. Nález ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil…“ 13. V daném řízení je však dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru uzavřená úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného dle § 86 SÚ. 14. Na základě uvedeného je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Žalobci nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění ze smlouvy, jejichž zaplacení se domáhala. 15. Úvěrová smlouva je dále neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, že je zcela v rozporu s požadavkem přiměřenosti, neboť stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele dle § 1813 OZ. Žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 60.000 Kč, ale žalovaný měl splatit za 42 měsíců částku 195.132 Kč. 16. Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 60.000 Kč, přičemž částku ve výši 14.338 Kč již uhradil. Zbývá tedy uhradit částku 45.662 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku ve výši 45.662 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 OZ, včetně úroku z prodlení. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř.