213 C 25/2020-68 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 896 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu neuhrazených nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu [číslo] ve II. nadzemním podlaží, v budově [adresa], na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalobkyně], která je součástí pozemku [parcelní číslo], vše k. ú. [část obce], obec Brno, za období roku 2015 ve výši 11 199,42 Kč, za období roku 2016 ve výši 3 020 Kč, za období roku 2017 ve výši 21 648 Kč a za období roku 2018 ve výši 5 248 Kč. Žalovaný, byť vyzýván, uhradil pouze částku 5 000 Kč, která byla započtena na nedoplatky za rok 2015. Předmětem žaloby byly nedoplatky na službách za rok 2017 a za rok 2018. Výzvy adresované žalovanému se žalobkyni vrátily jako nevyzvednuté po uplynutí úložní doby. 2. Podáním ze dne 28. 10. 2020 žalobkyně navrhla, aby do řízení vstoupil jako další žalobce [celé jméno žalobce], který byl v rozhodné době spoluvlastníkem předmětné bytové jednotky a druhým pronajímatelem předmětného bytu. Usnesením ze dne 12. 11. 2020, č.j. 213 C 25/2020-23 Městský soud v Brně připustil, aby na stranu žalující přistoupil další účastník [celé jméno žalobce], který se svým přistoupením souhlasil. 3. Žalovaný uplatněný nárok neuznával, protože přípisy týkající se vyúčtování služeb za rok 2017 a za rok 2018 mu nebyly doručeny, vyjma vyúčtování služeb na částku 11 199,42 Kč, popíral i doručení výzev k úhradě. Žalovaný poukazoval na to, že částku 21 648 Kč za služby vyúčtované za rok 2017 již uhradil, vyúčtování služeb za rok 2018 neuhradil, neboť mu žalobci nedodali potřebné podklady. 4. Podáním ze dne 27. 7. 2021 vzali žalobci žalobu do částky 21 648 Kč zpět. Žalobci uvedli, že žalovaný uhradil částku 24 668 Kč za vyúčtování služeb za rok 2017 ve výši 21 648 Kč a vyúčtování služeb za rok 2016 ve výši 3 020 Kč. Žalovaný však ke dni 27. 7. 2021 neuhradil částku 5 248 Kč za rok 2018. 5. Při jednání dne 15. 11. 2021 učinili žalobci a žalovaný nesporným, že žalovaný byl povinen z titulu nájemní smlouvy povinen hradit žalobcům nájemné a úhradu za plnění spojené s užíváním předmětného bytu. Žalovaný při jednání uvedl, že uhradil žalobcům zbývající část jistiny ve výši 5 248 Kč, což učinili účastníci řízení rovněž nesporným. Žalobci tak vzali žalobu zpět i co do částky 5 248 Kč a požadovali zaplacení úroku z prodlení, tak jak je vymezen ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný brojil proti tomu, aby byl povinen hradit úrok z prodlení, protože vyúčtování služeb a výzvy k úhradě mu nebyly řádně doručovány. Dále nesouhlasil s plnou mocí, kterou se mu právní zástupce žalobců prokazoval. Žalovaný setrval na zamítavém stanovisku k podané žalobě. 6. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že žalobci přenechali žalovanému do dočasného užívání bytovou jednotku [číslo] byt o velikosti 3+1 ve II. nadzemním podlaží, v budově [adresa], na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalobkyně], která je součástí pozemku [parcelní číslo], vše k. ú. [část obce], obec Brno, a žalovaný se zavázal k úhradě nájemného a k úhradě plnění spojených s užíváním předmětného bytu nebo s ním souvisejících služeb. Bylo prokázané (přípisem ze dne 29. 4. 2019, přípisem ze dne 20. 8. 2018, vyúčtováním za rok 2018, vyúčtováním za rok 2017, podacím lístkem a dodejkou, resp. obálkou), že žalobci vyzvali žalovaného k uhrazení nedoplatku na službách (spotřebovaná voda, osvětlení, úklid domu, komíny). Je prokázané i to, že žalovaný uhradil celkový nedoplatek na službách až po podání žaloby (srov. výpis z účtu žalobkyně a nesporné prohlášení účastníků). Podle plných mocí, které byly založeny do spisu, lze mít za prokázané, že právní zástupce žalobců byl oprávněn zastupovat oba žalobce ve věci nájemního vztahu s žalovaným, včetně jednání o nedoplatcích na vyúčtovaných službách. 7. Podle ustanovení § 2201 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle ustanovení § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 9. Předně lze uvést, že žaloba byla podána po právu, neboť žalovaný byl v prodlením s úhradou vyúčtovaných služeb. Žalovaný se nájemní smlouvou zavázal (vůči právnímu předchůdci žalobců) k úhradě nájemného a služeb spojených s užíváním bytu. Práva a povinnosti předchozího pronajímatele přešla po převodu předmětné bytové jednotky na nové pronajímatele, jimiž v rozhodném období byli žalobkyně a) a žalobce b). Podle názoru soudu žalobci splnili své povinnosti ohledně vyúčtování služeb, tedy postupovali v duchu zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, když skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovali řádně žalovanému a toto vyúčtování žalovanému i doručili. Žalobci ve vyúčtování uvedli skutečnou výši nákladů na služby, včetně přijatých záloh za služby, když lze z vyúčtování vyčíst rozdíl zaplacených záloh a nákladů. Zároveň lze konstatovat, že žalovaný se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal ke dni následujícím po uplynutí úložní doby. Výše požadovaného úroku z prodlení je stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci zasílali žalovanému korespondenci na adresu uvedenou ve smlouvě, která se shodovala s adresou trvalého pobytu žalovaného. Bylo na žalovaném, aby si v místě pobytu přebíral korespondenci. Argumentaci žalovaného ve smyslu, že doručující orgán mohl korespondenci pro žalovaného ztratit, soud považoval za nepodloženou důkazy. Je nemyslitelné přitakat žalovanému, že pokud si korespondenci od žalobců v úložní době nevyzvedl, nebylo mu vyúčtování doručeno a nemusí ničeho platit. Doporučená korespondence s dodejkou se do sféry adresáta (žalovaného) dostala již dne, kdy adresát nebyl v místě trvalého pobytu, resp. v místě korespondenční adresy zastižen. Žalobci tak nemuseli vyčkávat uplynutí úložní doby a mohli počítat s dřívějším datem počátku prodlení. Nutno zdůraznit, že je na žalovaném, jak odpovědně přistupuje k vyzvedávání pošty. Pokud by soud souhlasil s námitkami žalovaného k doručování, tak by přisvědčil tomu, že by žalovaný mohl těžit ze svého minimálně liknavého počínání při přebírání pošty, neboť takto by žalovaný nemusel poštu vůbec přebírat a odesílající subjekt by byl v neřešitelné situaci a svoji korespondenci by zřejmě nikdy nedoručil. 10. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli ve věci procesně zcela úspěšní. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 345 Kč (přiznaný dle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), dále náklady právního zastoupení za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 896 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava věci, podání návrhu ve věci samé, předžalobní výzva, úkony činěny jen za žalobkyni), z tarifní hodnoty 26 896 Kč sestávající z částky 3 488 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v §11 odst. 1 a.t. (návrh na přistoupení dalšího účastníka – úkon za dva žalobce), z tarifní hodnoty 26 896 Kč sestávající z částky 1 744 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v §11 odst. 2 a.t. (částečné zpětvzetí žaloby – úkon za dva žalobce), z tarifní hodnoty 5 248 Kč sestávající z částky 2 400 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v §11 odst. 1 a.t. (účast na jednání dne 15. 11. 2021), z částky 1 800 za šest paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 354,12 Kč. 11. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. 12. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).