230 C 45/2019 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou ve znění jejích doplnění, změn a částečných zpětvzetí se každý žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 22 171,50 Kč se se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazeného nájemného, úhrad za služby spojené s užíváním bytu, vzniklé škody a úhradu revize elektřiny po zapojení. Žalobci jsou vlastníky domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], kde se nachází v [anonymizováno] podlaží byt [číslo] jehož nájemcem byla žalovaná. Žalovaná ze shora uvedených důvodů písemně svůj dluh v částce 44 343 Kč uznala a zavázala se jej žalobcům uhradit nejpozději do 31. 8. 2020. Žalovaná ani přes upomínky žalobcům nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 2. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: účastníci řízení (žalobci jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemce) uzavřeli dne 9. 8. 2013 nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu byla bytová jednotka [číslo] v [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], když nájem byl sjednán na dobu určitou od 10. 8. 2013 do 10. 8. 2014. Nájemné bylo sjednána částkou 7 000 Kč měsíčně, dále zde byla sjednána kauce v částce 7 000 Kč, jak patrno z předložené nájemní smlouvy ze dne 9. 3. 2013. K této nájemní smlouvě byl dne 27. 7. 2014 uzavřen dodatek [číslo] jímž došlo k prodloužení doby trvání nájmu do 10. 8. 2016. Evidenční list pro výpočet za úhrady za užívání bytu ze dne 9. 8. 2013 dokládá výši nájemného a záloh pro období od 10. 8. 2013 do 10. 8. 2014, evidenční list ze dne 27. 7. 2014 pak dokládá výši úhrad za užívání bytu v období od 10. 8. 2014 do 10. 8. 2015. Z uznání dluhu – dohody o splátkách ze dne 7. 7. 2017 je zřejmé, že žalovaná uznala svůj dluh co důvodu a výše, a to za dlužné nájemné a služby za rok 2016 v částce 17 550 Kč, za rok 2017 v částce 32 880 Kč, za revizi ve výši 2 000 Kč, přičemž žalobci zohlednili složenou kauci 7 000 Kč a přeplatek za služby za rok 2016 ve výši 1 087 Kč. Žalovaná dluh ve výši 44 343 Kč uznala a zavázala se jej zaplatit do 31. 8. 2017. Ze záznamu komunikace mezi právním zástupcem žalobců a žalovanou ze dne 8. 8. 2019 je patrno, že oproti upozornění na možnost podání žaloby žalovaná uvedla svoje telefonní číslo [tel. číslo], které je totožné s údajem uvedeným v nájemní smlouvě a uvedla, že 15. 8. 2019 by chtěla poslat splátku. 3. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 4. Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud má tuto skutečnost ve smyslu ustanovení § 133 o.s.ř. za prokázanou (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu a žalovaná dlužila žalobcům na nájemném a službách v souvislosti s užíváním bytu. Žalovaná dne 7. 7. 2017 uznala svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se jej zaplatit. Žalovaná však nezaplatila ničeho. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila skutečnosti, pro které by nárok žalobce mohl být posouzen z hlediska hmotněprávního jako nedůvodný. Žalovaná uznala svůj závazek ve výši 44 434 Kč vůči žalobcům v souladu s ust. § 2053 o. z., přičemž tyto prostředky byla povinna uhradit žalobcům. Soud zavázal žalovanou zaplatit každému ze žalobců částku 22 171,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2017 do zaplacení, když žalovaná se do prodlení dostala nejpozději uplynutím doby sjednané v uznání dluhu, tj. dnem 31. 8. 2071. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 14 807 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 2 218 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 1 980 Kč (tarifní hodnota 22 171,50 Kč) pro každého ze žalobců, a to za každý ze třech úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), přičemž jelikož zástupce zastupoval dva účastníky náleží mu tak ve smyslu ust. § 12 odst. 3 a.t. u každého zastupovaného výše uvedená částka 1 980 Kč snížená o 20 %. Dále má nárok na tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % odpovídající částce 2 185 Kč. Pokud se jedná o doplnění žaloby učiněné žalobci dne 16. 1. 2020, 23. 1. 2020, 29. 1. 2020, 2. 2. 2021, 19. 3. 2021 soud žalobcům náhradu nákladů za tyto úkony právní služby pro neúčelnost předmětných úkonů nepřiznal, neboť podáními byly doplněny skutečnosti, jež měly být obsaženy v již žalobním návrhu, příp. opakovaně odstraňovány vady žalobního petitu nebo vysloven souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud při posuzování náhrady nákladů řízení posoudil částečné zpětvzetí žaloby v částce 2x 128,50 Kč jako pouze nepatrný neúspěch žalobců a přiznal jim plnou náhradu nákladů řízení. Pokud se jedná o původně uplatněný nárok na smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,25 % denně, tento byl nevykonatelný, když nebylo zřejmé od kdy, do jakého data a z jaké částky jej žalobci požadují a soud proto tento nárok (jehož vady nebyly ani k výzvě soudu odstraněny a mělo zde dojít k odmítnutí tohoto blíže nespecifikovaného nároku) do nákladů nezohlednil. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).