231 C 39/2019-46 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovaným povinnost, aby mu zaplatili částku 9 693 Kč s úroky z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na jejich straně odpovídající nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání bytu ve vlastnictví žalobce za měsíce červen 2019, srpen 2019 a září 2019, který žalobce řádně specifikoval v žalobě, bez právního důvodu. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce je vlastníkem bytového domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanými uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo užívání bytu žalobce sestávajícího z jednoho pokoje, kuchyně v 12. patře domu [adresa], č. o. [anonymizováno] v [obec] [část obce] na ul. [anonymizováno] na dobu určitou od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019. Uvedenou smlouvou se žalovaní zavázali za užívání bytu platit žalobci nájemné a služby, jejichž výše je uvedena ve výpočtovém listě. Dle výpočtového listu platného od 1. 9. 2018 činilo nájemné 2 914 Kč, záloha na služby 4 062 Kč, celkem se žalovaní zavázali žalobci platit za užívání bytu 6 976 Kč. Dne 17 1. 2019 dal žalobce žalovaným výpověď z nájmu předmětného bytu pro nezaplacení nájemného za období srpna až prosince roku 2018, výpověď byla oběma žalovaným doručena dne 22. 1. 2019. Z výpisu usnesení Rady městské části [obec] [část obce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že rada této městské části bere na vědomí, že od 1. 2. 2019 je aktuální nájemné pro byty ve správě městské části 86,88 Kč/m2/měsíc na základě průměrné roční míry inflace pro rok 2018 2,1 %. Dopisem ze dne 21. 6. 2019 vyzval žalobce oba žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání výše označeného bytu bez právního důvodu, bez platné nájemní smlouvy, za měsíc červen 2019 ve výši 3 231 Kč, tato částka odpovídá aktuálnímu předpisu nájemného, a dále částky 3 246 Kč za služby. Výzva k úhradě byla žalovaným doručována doporučeně 25. 6. 2019. Dopisem ze dne 14. 8. 2019 vyzval žalobce oba žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání výše označeného bytu bez právního důvodu, bez platné nájemní smlouvy, za měsíc srpen 2019 ve výši 3 231 Kč, tato částka odpovídá aktuálnímu předpisu nájemného, a dále částky 3 246 Kč za služby. Výzva k úhradě byla žalovaným doručována doporučeně 15. 8. 2019. Dopisem ze dne 12. 9. 2019 vyzval žalobce oba žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání výše označeného bytu bez právního důvodu, bez platné nájemní smlouvy, za měsíc září 2019 ve výši 3 231 Kč, tato částka odpovídá aktuálnímu předpisu nájemného, a dále částky 3 246 Kč za služby. Výzva k úhradě byla žalovaným doručována doporučeně 17. 9. 2019. Po právním zhodnocení žalobcem předložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce předloženými listinami prokázal, že mezi žalobcem a žalovanými vznikl nájemní vztah v souladu s ust. § 2235 a násl. občanského zákoníku, na základě nájemní smlouvy z [datum] se žalovaní stali nájemci výše označeného bytu. Nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne [datum] zanikl výpovědí žalobce dne [datum], od [datum] užívali žalovaní byt bez právního důvodu. Žalovaní užívali předmětný byt též v měsících červen, srpne a září 2019, proto má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu v daných měsících, které vzniklo na straně žalovaných na úkor žalobce tím, že za užívání bytu nic nezaplatili. Žalobce má nárok na úhradu bezdůvodného obohacení odpovídající výší obvyklého nájemného z bytu v daném místě a čase, žalobce v řízení prokázal, že obvyklé nájemné v období od 1. 2. 2019 činilo 3 231 Kč měsíčně. Soud z tohoto důvodu shledal žalobu zcela důvodnou a vyhověl ji v celém rozsahu. S ohledem na skutečnost, že žalovaní se ocitli v prodlení s placením peněžitého dluhu vůči žalobci, má žalobce právo na zaplacení, vedle žalované jistiny, též příslušenství dle § 1970 občanského zákoníku, kdy jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobce domáhá zaplacení zákonné výše úroků z prodlení a ode dne následujícího poté, co byli žalovaní žalobcem k úhradě dluhu vyzváni, soud shledal návrh žalobce důvodným i v rozsahu požadovaného příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.