236 C 41/2020-219 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 11. 2020 po žalované zaplacení částky 9.141 Kč s přísl., tak jak uvedeno ve výroku ad. I. tohoto rozsudku, jako nároků ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu [číslo]. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobce podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobcem předložených. 4. Soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 13. 3. 2018 uzavřena písemná smlouva o sdružených službách dodávky plynu [číslo] na jejím základě žalobkyně dodávala žalované plyn do odběrného místa [PSČ] [obec], [ulice a číslo]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za dodávky plynu dohodnutou cenu podle platného ceníku. Fakturou [číslo] ze dne 12. 2. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované za dodávku plynu v období od 2. 5. 2018 do 4. 2. 2019 částku 7.809 Kč se splatností dne 26. 2. 2019. V důsledku chybného odečtu měřidla žalobkyně vyúčtovala opravnou fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2019 v souladu se smlouvou cenu za sdružené služby dodávky 4,764 MWh (hodnota přepočtená z objemových do energetických jednotek) zemního plynu v období od 2. 5. 2018 do 4. 2. 2019, kdy celková cena činila 5.332,41 Kč a nedoplatek po zaokrouhlení částku 5.332 Kč se splatností 29. 3. 2019. Opravná faktura byla vystavena k 1. faktuře a jejím předmětem bylo stanovení konečné spotřeby zemního plynu v odběrném místě v období od 2. 5. 2018 do 4. 2. 2019, 1. faktura však byla ponechána plně v platnosti. Cena za dodávku zemního plynu v období od 2. 5. 2018 do 4. 2. 2019 tak činila celkem 13.141 Kč, v rozsahu částky 7.809 Kč byla vyúčtována 1. fakturou, ve zbývajícím rozsahu částkou 5.332 Kč fakturou opravnou. Stav instalovaného plynoměru [číslo] činil ke dni 2. 5. 2018 - [číslo] m3 a ke dni 4. 2. 2019 - [číslo] m3. Dne 13. 2. 2019 žalovaná na dluh zaplatila částku 4.000 Kč, tuto částku žalobkyně plně započetla na úhradu 1. faktury, která tak zůstala neuhrazená do částky 3.809 Kč. Zbývající částku žalovaná nezaplatila ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 10. 2019. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je po právu, nárok žalobkyně vyplývá zejména z ust. § 1746 odst. 2 OZ, dle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště, jako typ smlouvy upravena. 6. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 3.809 Kč od 27. 2. 2019 a z dlužné částky 5.332 Kč od 30. 3. 2019 do zaplacení, přičemž se jedná o první dny po splatnosti vyúčtovaných částek. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.089 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč, 3x úkon právního zastoupení á 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a), bod 1, (převzetí právního zastoupení, předžalobní kvalifikovaná výzva, žaloba) + 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění v souvislosti s týmiž úkony právní pomoci + 21 % DPH ze součtu odměn a režijních paušálů – z částky 900 Kč, tedy 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátem DPH. 8. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci zpracoval zjednodušený rozsudek.