238 C 27/2019-136 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 9. 8. 2019 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 293.233 Kč s příslušenstvím za užívání nemovitosti na adrese [adresa žalobkyně], neboť žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem této nemovitosti o velikosti podílu 1/8. Na základě nájemní smlouvy ze dne 14. 6. 2013 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, na základě které vznikl mezi účastníky nájemní vztah k předmětu nájmu, a to k nebytovým prostorám, nacházejícím se v 1. NP a 1. PP nemovitosti, a to konkrétně k obchodním plochám (prodejně), vedlejším plochám, zázemí a parkovací ploše, o celkové výměře 330,41 m2. Nájem byl sjednán na dobo určitou, na dobu 5 let, počínaje dnem 15. 5. 2013. Nájemné bylo sjednáno ve výši 200.000 Kč měsíčně, splatné vždy do 10. dne příslušného měsíce. Žalovaný uhradil poslední nájemné za měsíc červen 2016 a od té doby nájemné nehradil a má tak dluh na nájemném od 1. 7. 2016 až do 25. ledna 2017 ve výši 145.161 Kč vztahu k žalobkyni, když dne 25. 1. 2017 spoluvlastníci nemovitosti odstoupili od nájemní smlouvy z důvodu jejího podstatného porušení, spočívajícího v prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než 30 dnů. Dne 31. 3. 2016 odeslal žalovaný výpověď nájemní smlouvy bez udání důvodu, tato výpověď však byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. [spisová značka] určena jako neoprávněná. Žalovaný dosud dluh neuhradil, přestože ho žalobkyně k zaplacení dluhu upomínala. 2. Kromě nájemného se žalobkyně domáhala také zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 148.072 Kč s příslušenstvím, tento nárok žalobkyně byl však usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2020, č.j. [číslo jednací] vyloučen k samostatnému řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 9. 2020. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby, když sice uzavřel se žalobkyní dne 14. 6. 2013 smlouvu o nájmu nebytových prostor k užívání předmětných nebytových prostor, avšak dne 31. 3. 2016 využil svého práva vypovědět nájemní smlouvu bez udání důvodů a nájemní vztah tak skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby, tedy dnem 30. 6. 2016. Žalovaný sám předmětné prostory nijak neužíval, uzavřel dne 6. 10. 2014 podnájemní smlouvu se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], a to až do 30. 4. 2016, kdy předmětné prostory podnájemník vyklidil a předal žalovanému. Žalovaný nebytové prostory od 1. 7. 2016 neužíval a užívat je mohl zcela tehdejší vlastník. 4. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud vzal svá skutková zjištění, že mezi účastníky v řízení byla uzavřena nájemní smlouva ze dne 14. 6. 2013, na základě které žalovaný užíval nemovitosti, a to nebytové prostory v 1. NP a 1. PP v domě ve [název] ulici [číslo], [obec a číslo]. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovaným nájemní smlouvu dne 14. 6. 2013 k užívání nebytových prostor, nacházejících se v 1. NP a 1. PP nemovitosti a to pozemku parc. [číslo] stavby na tomto pozemku [adresa], nacházející se v části [obec], [územní celek] [územní celek], o celkové výměře 330,41 m2 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 5 let, počínaje dnem 15. 5. 2013. Nájemné bylo dle čl. IV .4.1 dohodnuto ve výši 200.000 Kč měsíčně, splatné vždy do 10. dne příslušného měsíce (čl. IV .4.2). Dle čl. VIII .8.2 nájemní smlouvy„ nájemce není oprávněn přenechat nebytové prostory do podnájmu jakékoliv třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele“. V čl. IX. nájemní smlouvy je ujednání o možnosti ukončení nájemní smlouvy výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou s odkazem na ust. § 9 odst. 2, 3 zákona č. 116/1992 Sb. Dle čl. IX.2 nájemní smlouvy lze ukončit nájemní smlouvu odstoupením od smlouvy. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] ze dne 9. 8. 2019 vyplývá, že žalobkyně je spoluvlastníkem nemovitostí, a to podílu id. 1/8 pozemku parc. [číslo] o výměře 1040 m2 a stavby stojící na pozemku parc. [číslo] [část obce], [adresa]. Z výpovědi nájemní smlouvy nebytových prostor ze dne 31. 3. 2016, z odmítnutí výpovědi nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2016, dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 2119, č.j. [číslo jednací], z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] a z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, č.j. [číslo jednací] vyplývá, že výpověď žalovaného ze dne 31. 3. 2016, směřující k ukončení nájmu založeného smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 14. 6. 2013, není oprávněná. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze nabyly právní moci dne 18. 12. 2019, když Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 16. 3. 2021, č.j. [číslo jednací] dovolání žalovaného odmítl. Odstoupením od smlouvy ze dne 25. 1. 2017 žalobkyně a další spolumajitel nemovitosti společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [anonymizováno] [číslo] nájemní smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy, spočívajícího v prodlení nájemce s úhradou nájemného a vedlejších nákladů po dobu delší než 30 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2019 je zřejmé, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 6. Z dalších předložených důkazů (email ze dne 23. 2. 2017, výpis z obchodního rejstříku ze dne 21. 1. 2020, či z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 30. 1. 2013) nezjistil soud pro rozhodnutí soudu žádné rozhodné skutečnosti. 7. Žalovaný navrhl k prokázání tvrzení, že nájemní vztah mezi účastníky trval z důvodu podané výpovědi ze dne 31. 3. 2016 jen do 30. 6. 2016 a dále již žalovaný nebytové prostory neužíval, listinné důkazy (franšízová smlouva ze dne 16. 10. 2014, smlouva o podnájmu nebytových prostor ze dne 6. 10. 2014, dodatek o smlouvě o podnájmu nebytových prostor ze dne 7. 10. 2014, předávací protokol ze dne 30. 4. 2016, přípis žalovaného ze dne 28. 1. 2016, reakce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 2. 2016 a dále výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], výslech [jméno] [příjmení] a výslech [jméno] [příjmení]). Výslech navržených svědků soud nepřipustil ani neprováděl navržené listinné důkazy, neboť považuje tento postup žalovaného za nadbytečný, a to s ohledem na právní názor soudu k užívání prostor a ukončení nájemního vztahu mezi účastníky výpovědí (viz. odstavec 12). 8. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 9. Podle ust. § 2201 OZ nájemní smlouvu se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle ust. § 2217 odst. 1 OZ nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 11. Po zhodnocení provedených důkazů a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem k ideální 1/8 předmětné nemovitosti – pozemku parc. [číslo] stavby na tomto pozemku [adresa], nacházející se v části [obec], [územní celek] [územní celek], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], pro [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu k nájmu nebytových prostor, nacházející se na této nemovitosti. Žalobkyně umožnila žalovanému užívat předmětnou nemovitost a žalovaný se zavázal za užívání nemovitosti hradit nájemné ve výši 200.000 Kč měsíčně k celku. Žalovaný však nájemné neplatil a dluží tak na nájemném za období 1. 7. 2016 až 25. 1. 2017 částku celkem ve výši 145.161 Kč, když dle velikosti spoluvlastnického podílu id. 1/8 činí nájemné ve vztahu k žalobkyni 25.000 Kč měsíčně (alikvotní část za podíl id. 1/8), za období 1. 1. 2017 až 25. 1. 2017 činí nájemné tedy částku 21.774 Kč. Žalovaný je tak povinen za užívání předmětné nemovitosti zaplatit žalobkyni dlužnou částku celkem ve výši 145.161 Kč, když žalobkyně odečetla alikvotní část kauce ve výši 200.000 Kč (částka 25.000 k žalobkyni). Soud má za to, že podaná žaloba je opodstatněná, a proto soud rozhodl tak, že zavázal žalovaného zaplatit předmětnou dlužnou částku žalobkyni, a to včetně nároku na zaplacení příslušenství. Příslušenství je představováno úroky z prodlení, a to z platby každé jednotlivé splátky nájemného. Úroky z prodlení vychází z ust. 1970 OZ za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Dále se soud zabýval námitkou žalovaného, že nájemní vztah mezi účastníky skončil ke dni 30. 6. 2016 a po tomto datu již nemovitost neužíval. Z předložených listinných důkazů vzal soud