29 C 124/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení, neboť účastníci uzavřeli dne 19. 10. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – kombinovaná televize a smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – pevný internet, v obou případech žalovaná nesplnila smluvní povinnost vrátit po zániku smlouvy technické zařízení, smluvní pokutu za to však nezaplatila. 2. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). 3. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 10. 2019 smlouvy, kdy nedílnou součástí si v případě první smlouvy ujednaly Všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací, Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova], Ceník pro službu Kombinovaného vysílání [anonymizována dvě slova], v případě druhé smlouvy Zvláštní podmínky pro službu [anonymizována dvě slova], Ceník pro službu [anonymizována dvě slova] (dále jen„ podmínky“ a„ ceník“), které byly stranám známé, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, kterými se žalobkyně zavázala na dobu 24 měsíců s možností automatické prolongace poskytovat službu elektronických komunikací, za tím účelem přenechat žalované do užívání tzv. technické zařízení, v případě první smlouvy Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], v případě druhé smlouvy Modem [anonymizována dvě slova] [číslo], a žalovaná se zavázala zaplatit cenu, poplatek za pronájem a servis technického zařízení. Strany si v obou případech v textu smlouvy dále ujednaly, že je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení technického zařízení, v textu podmínek, že v případě ukončení smlouvy je žalovaná povinna technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalobkyně v obou případech poskytla žalované služby elektronických komunikací a za tím účelem přenechala žalované do užívání technické zařízení. Žalovaná žádné technické zařízení nevrátila. Žalobkyně v obou případech zaslala žalované vyúčtování smluvní pokuty 5 000 Kč. Žalovaná nezaplatila. 4. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobkyně a žalovaná uzavřely ve dvou případech smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, jejíž nedílnou součástí si ujednaly podmínky a ceník, kterou se žalobkyně zavázala na dobu určitou s možností automatické prolongace poskytnout službu elektronických komunikací, za tím účelem přenechat k užívání žalované tzv. technické zařízení, a žalovaná se zavázala zaplatit cenu za službu, poplatek za provoz a servis technického zařízení (§ 63 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 2201 o. z.). Strany si v obou případech v textu smlouvy dále ujednaly, že je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení technického zařízení, a v textu podmínek, že v případě ukončení smlouvy je žalovaná povinna technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Takovéto ujednání o smluvní pokutě, tj. jejich podstatných náležitostech vyžadovaných zákonem, zčásti v textu smlouvy a zčásti v textu podmínek však zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitele, a proto se k němu ze zákona nepřihlíží, když se jej žalovaná ani nedovolala (§ 2048 ve spojení s § 1813 a s § 1815 o. z., srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). Žalobkyni tak ze smlouvy nemohlo vzniknout a nevzniklo žádné právo na smluvní pokutu. Soud se proto již neměl důvod zabývat a nezabýval dalšími skutečnosti, tj. zda žalovaná porušila smluvní povinnost, jaké byla výše smluvní pokuty, zda ji žalovaná zaplatila, zda má právo na její příslušenství a rozhodl tak, že žaloba se zamítá (výrok I.). 5. Žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalovaná tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalované však žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).