29 C 79/2021-52 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky celkem 4 514 Kč s úrokem z prodlení, neboť žalovaná před uzavřením smlouvy neprověřila řádně tzv. úvěruschopnost žalobkyně, přesto žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 15. 10. 2018 úvěrovou smlouvu a žalovaná poskytla na požádání žalobkyně a v její prospěch peněžní prostředky, žalobkyně vrátila peněžní prostředky a zaplatila úrok ve výši celkem 19 514 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 4 514 Kč, žalovaná však toto obohacení nevydala. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Žalovaná před uzavřením smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalobkyně tak, že zjistila, že žalobkyně není evidovaná jako dlužník v databázi [příjmení] ani v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, telefonicky zjistila u zaměstnavatele, že žalobkyně skutečně je zaměstnána u jí uvedené osoby zaměstnavatele, že nejsou evidovány srážky ze mzdy, telefonicky ověřila a zjistila z výpisu z účtu žalobkyně za poslední 3 měsíce, že žalobkyně žije ve společné domácnosti se 2 osobami, které mají příjem, a 1 dítětem, příjem domácnosti je celkem 37 000 Kč měsíčně, výdaje celkem 8 000 Kč měsíčně, mají jiné úvěry celkem 50 000 Kč, kdy splácí splátky celkem 11 000 Kč měsíčně. Z výsledků posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalobkyně splácet žalobkyní požadovaný úvěr ve splátkách 1 021 Kč měsíčně. Tomu nasvědčuje i to, že žalobkyně po uzavření smlouvy splácela řádně a včas. Žalovaná a žalobkyně následně uzavřely dne 15. 10. 2018 písemně smlouvu, kdy žalovaná jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalobkyně nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednaly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvu o úvěru společnosti [právnická osoba] (dále jen„ podmínky“), které byly ke smlouvě připojené nebo stranám známé, kterou se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše 15 000 Kč a žalobkyně se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok ve výši 29,70 % ročně, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 021 Kč, splatných dle splátkového kalendáře. Žalovaná poskytla žalobkyni na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a tato je čerpala. Žalobkyně peněžní prostředky vrátila a úrok zaplatila řádně a včas. Žalobkyně výzvou ze dne 20. 11. 2020, doručenou žalované dne 23. 11. 2020, vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení 4 514 Kč ve lhůtě. Žalovaná nevydala ničeho. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalovaná před uzavřením smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalobkyně jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a z jiných zdrojů. Z výsledků posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalobkyně splácet žalobkyní požadovaný úvěr (§ 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Nic tak nebránilo žalované žalobkyní požadovaný úvěr žalobkyni poskytnout. Žalovaná a žalobkyně následně uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité výše a žalobkyně se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve splátkách (§ 2395 o. z.). Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalovaná jednala jako podnikatel a žalobkyně jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalovaná poskytla žalobkyni na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a tato je čerpala řádně a včas. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná před uzavřením smlouvy neposoudila tzv. úvěruschopnost žalobkyně dle zákona, proto následně žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu neplatně a žalobkyni tak vzniklo právo vůči žalované na vydání bezdůvodného obohacení získaného zaplacením částky nad rámec poskytnutých peněžních prostředků, soud tak nepřisvědčil (§ 2991 a contrario o. z.). Žalovaná se na úkor žalobkyně nijak neobohatila a žalobkyni tak nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). Žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované tak vzniklo ze zákona právo vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: odměnu za zastupování advokátem 3 000 Kč za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, hotové výdaje 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč a DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 356 Kč (výrok II.).