294 C 23/2020-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4 612 Kč s odůvodněním, že se jedná o náhradu nákladů za odchycení a opatrování zvířete v útulku. 2. Žalovaná se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 28. 2. 2020 byl do útulku pro opuštěná zvířata zřízeného [územní celek] a provozovaného Městskou policií [obec] přijat pod evidenčním číslem Ca 05043/2020 pes – jezevčík černé barvy s pálením (záznam o nálezu, odchytu nebo převzetí zvířete ze dne 28. 2. 2020). Důvodem umístění psa do útulku byla hospitalizace žalované. Žalovaná podpisem čestného prohlášení stvrdila, že je vlastníkem psa a dne 1. 4. 2020 podpisem stvrdila převzetí psa z útulku (čestné prohlášení ze dne 28. 2. 2020 a záznam o předání ze dne 1. 4. 2020). Žalovaná písemně dne 1. 4. 2020 uznala co do důvodu a výše svůj dluh 5 112 Kč za pobyt psa v útulku v období od 28. 2. 2020 do 1. 4. 2020 a zavázala se jej hradit ve splátkách pod ztrátou výhody splátek (uznání dluhu ze dne 1. 4. 2020). Žalovaná nerozporoval tvrzení žalobce, že na dluh dne 25. 5. 2020 uhradila žalobci 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky (výzva ze dne 25. 5. 2020 včetně doručenky). 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce vynaložil za odchyt zvířete a dočasnou péči o něj žalovanou částku (§ 42 odst. 4 zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon), přičemž žalovaná je jakožto chovatel žalobci za tyto náklady povinna zaplatit úplatu (§ 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona). Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu i výše, má soud za prokázané, že tento dluh (z titulu neuhrazení ceny za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla) v době uznání trval. Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti prvé splátky uznaného dluhu pod ztrátou výhody splátek (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 6. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 citované vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvě k plnění (dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky). Výše paušální náhrady činí 100 Kč za každý úkon. Celkem tedy na nákladech řízení soud přiznal žalobci částku 1 200 Kč. Také náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.