30 C 128/2021-22 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 20. 1. 2021 do zaplacení, jakožto příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), za dobu ode dne 7. 5. 2020 do dne 7. 9. 2020, kdy k osobnímu automobilu [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný, nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná částka sestává z příspěvku ve výši 4 340 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř., k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě 30 dnů uhradil příspěvek do garančního fondu za období bez pojištění vozidla [registrační značka] od 7. 5. 2020 do 7. 9. 2020, a to ve výši 4 340 Kč (denní sazba 35 Kč) a dále nákladů uplatnění ve výši 300 Kč (výzva ze dne 5. 11. 2020). Žalovaný byl v uvedeném období evidován v registru vozidel jako provozovatel osobního automobilu uvedené registrační značky o zdvihovém objemu 1 000 cm3 do 1 350 cm3 (karta vozidla). Žalovaného o úhradu upomenula žalobkyně (upomínky ze dne 25. 2. 2021 a ze dne 26. 3. 2021) i její zástupkyně předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2021. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok uplatněný žalobkyní je v souladu § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nárok na úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, neuvedl žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotného práva nedůvodný. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku pod bodem I. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.