30 C 166/2020-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 10 950 Kč s příslušenstvím, představující pohledávku ze smlouvy o účtu, jež byla uzavřena na základě předložené vyplněné žádosti o založení účtu ze dne 19. 12. 2017, evidenčního čísla [číslo], s následným uzavřením smlouvy o Kontokorentu, a to na základě Žádosti o poskytnutí Kontokorentu ze dne 19. 12. 2017, [číslo]. 2. Žalobce na výzvu soudu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci samé bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), svým přípisem ze dne 14. 9. 2020 souhlasil s uvedeným procesním postupem. 3. Žalovaná je osoba s omezenou svéprávností, jak soud zjistil z rozsudku zdejšího soudu č.j. 40 Nc 901/2020-105 ze dne 3. 12. 2020 právní mocí k 28. 12. 2020, jmenované byl tímto rozhodnutím jmenován opatrovník [jméno] [příjmení], [datum narození]. Mimo jiné pro nakládání s finančními prostředky a majetkovými hodnotami nad 1 000 Kč je žalovaná zastoupená tímto opatrovníkem a s ohledem na předmět řízení tak bylo s opatrovníkem nadále v tomto řízení jednáno. Tento však na výzvu k vyjádření nikterak nereagoval a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že proti tomuto postupu nemá námitky. 4. Jelikož je ve věci možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 5. Z listin do spisu založených soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Na základě vyplněné žádosti o založení účtu evidenčního čísla [číslo] ze dne 19. 12. 2017, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a úprava vzájemných práv a povinností mezi účastníky. Téhož dne byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o kontokorentu, a to na základě žádosti o poskytnutí kontokorentu [číslo]. Na základě smlouvy o kontokorentu umožnil žalobce žalované přečerpat její běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu ve výši 9 000 Kč. Dle článku 4.1 a následujících Podmínek pro Kontokorent jsou čerpané finanční prostředky až do výše úvěrového limitu úročených úrokovou sazbou sjednanou při uzavření smluvního vztahu, a to v souladu s oznámením žalobce o úrokových podmínkách vkladu a úvěru v tomto oznámení uvedené ke dni otevření účtu Kontokorentu. Sazba ke dni uzavření smluvního vztahu představuje 17,9% ročně. Dle článku 5.1 Podmínek pro Kontokorent se splácení úvěru uskutečňuje tím, jak majitel účtu nakládá s peněžními prostředky na účtu. Dle článku 4.5 Podmínek pro Kontokorent je žalobce oprávněn účtovat žalované za své služby poplatky dle Sazebníků poplatků Poštovní spořitelny. Přílohou smlouvy o kontokorentu je předsmluvní informace, podmínky pro kontokorent a podmínky pro běžné účty poštovní spořitelny a sazebník poplatků. 6. Dlužné poplatky žalované ve výši 1 950 Kč jsou tvořeny - poplatkem za upomínku zaplacené dlužné částky ve výši 300 Kč ke dni 4. 6. 2018 a poplatky za výzvy k zaplacení dlužné částky ve výši 500 Kč ke dnům 23. 7. 2018, 13. 8. 2018, 8. 10. 2018 a poplatkem 150 Kč za výzvu ze dne 10. 8. 2018 dle předloženého sazebníku poplatků. Žalobce k důkazu v této souvislosti předložil veškeré výzvy a dvě dodejky, kdy podáním ze dne 14. 9. 2020 žalobce soudu sdělil, že výzvy ze dne 4. 6. 2018, 23. 7. 2018, 13. 8. 2018 byly zaslány obyčejnou poštou. 7. Dne 4. 6. 2018 se žalovaná ocitla v prodlení, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek respektive dlužných poplatků až po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 10. 2018. Na základě porušení smluvní povinnosti byly oznámením o zesplatnění úvěru veškeré závazky žalované plynoucí ze Smlouvy o kontokorentu prohlášeny za splatné ke dni 30. 10. 2018. K datu vyhotovení předmětného oznámení dlužila žalovaná žalobci částku sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 814,31 Kč, dlužných úroků z prodlení ve výši 77,55 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 950 Kč. Ke dni 22. 10. 2019 žalovaná dluží na jistině 9 000 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 2 411,88 Kč, dlužných úroků z prodlení ve výši 952,20 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 950 Kč. 8. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne 11. 12. 2019. Z předloženého ústřižku složenky soud zjistil, že žalovaná pobírala dne 23. 10. 2017 invalidní důchod 3. stupně. Žalobce k důkazu předložil stav dlužné jistiny a příslušenství, ve kterém výstupem z počítačového systému podrobně vyčíslil historii dlužné částky. 9. Co se právní kvalifikace týče, tak žalobce a žalovaná uzavřeli (v době, kdy žalovaná nebyla omezena na svéprávnosti a byla tak oprávněna předmětnou smlouvu uzavřít) úvěrovou smlouvu podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., jíž se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 9.000 Kč, a žalovaná se zavázala peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok ve výši 17,9 % p. a., a to podle podmínek čerpání a splácení kontokorentu. Žalovaná však řádně a včas na svůj dluh neplatila, proto žalobce po výzvách k zaplacení dlužné částky zesplatnil úvěr a vyzval žalovanou k zaplacení dluhu. Žalovaná však žalobci dluh neuhradila a nedostála tak závazku vrátit peněžní prostředky a zaplatit úrok, nedostála tak svým závazkům z výše uvedeného právního vztahu, proto soud rozhodl tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 9 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 411,88 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 952,20 Kč, s 17,9% úrokem ročně z částky 9 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu 3 dnů. 10. Nárok žalobce na zaplacení poplatků ve výši 1 950 Kč posoudil soud jako nedůvodný, neboť v souladu s předpisy na ochranu spotřebitele ujednání o smluvní pokutě nesmí být k tíži spotřebitele obsaženo v jiném dokumentu než samotné smlouvě, kdyby to znamenalo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V daném případě byla smluvní pokuta obsažena v sazebníku poplatků. Žalobce v období od 4. 6. 2018 do 8. 10. 2018 zaslal údajně žalované 5 výzev. Žalobce prokázal odeslání dvou výzev dvěma doručenkami, ze kterých vyplývá, že žalovaná nepřebírá poštu. Současně z části M I. bodu 2 soud zjistil, že ceník obsahuje částku 300 Kč za upomínku a částku 500 Kč za první a další výzvu. Takto vysoké částky zjevně nekryjí náklady na poštovné a náklady žalobce související s odesláním upomínek, ale plní čistě funkci sankční, tj. funkci smluvní pokuty. Žalobce v tomto řízení požaduje částku 500 Kč za odeslání obyčejného dopisu a částku 300 Kč za doporučené psaní s dražším poštovným. Požadovaná částka 150 Kč pak z předloženého sazebníku poplatků nevyplývá. Rovněž rozdíl mezi upomínkou a první a další výzvou není v sazebníku jednoznačně formulován. Žalobce k důkazu předložil smlouvu, žádosti, obchodní podmínky a ceník, kdy listiny mají několik desítek stran a soud hodnotí ujednání o smluvní pokutě obsažené v sazebníku z hlediska spotřebitele jako ujednání adhezní a překvapivé. Takto konstruovaná část sazebníku poplatků umožňuje žalobci dle své libovůle opakovaně odesílat žalované upomínky a za tyto žalované účtovat částky několikanásobně převyšující poštovné a náklady související s odesláním. 11. V posuzované věci tak žalobce vyzval žalovanou 5x během 4 měsíců a následně ještě předžalobní výzvou. Uvedené počínání žalobce hodnotí soud jako nepřiměřené a neúčelné s ohledem na povahu a výši vymáhaného plnění. Soud má za to, že smyslem poplatků v sazebníku je úhrada nutných a účelně vynaložených administrativních nákladů žalobce, nikoliv umožnit žalobci vůči žalované jako spotřebiteli, řetězit sankce a opakovaně vyzývat k zaplacení žalovanou s vědomím, že žalovaná nepřebírá poštu. Jediným smyslem takového počínání žalobce pak může být motivace účtovat žalované 500 Kč za obyčejný dopis, kdy proces je zcela jistě, dle obsahu předložených listin a předpokládaného množství takových výzev u žalobce jako banky, převážně automatizován. Takovému postupu žalobce nelze přiznat právní ochranu. 12. Soud pro stručnost odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, a novějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 ICdo 86/2015, když žalobce kryje svou ztrátu způsobenou špatnou platební morálkou žalovaného úrokem z prodlení, smluvní pokuta byla sjednána pro spotřebitele těžko předvídatelným způsobem a znamená tak k tíži spotřebitele nerovnováhu v právech a po