30 C 180/2020-34 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobci po žalované domáhali zaplacení částky 46 114 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu. Žalobci jsou spoluvlastníky bytu [číslo] který se nachází v 4. podlaží domu na ulici [obec a číslo], [obec], jehož nájemcem byla žalovaná. Žalovaná písemně uznala svůj dluh. Žalovaná přes upomínky žalobcům nezaplatila. Žalovaná se ve věci k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 2. Z předložené nájemní smlouvy ze dne 5. 4. 2016, přílohy [číslo] – výpočtu podílu provozních nákladů, přílohy [číslo] evidenčního listu nájemného platného od 1. 5. 2016, z dohody o ukončení nájemní smlouvy ze dne 21. 1. 2020, z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2020 soud zjistil následující skutkový stav. Zejména z dohody o ukončení nájemní smlouvy ze dne 5. 4. 2016 soud zjistil, že na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 5. 4. 2016 užívala žalovaná byt [číslo] nacházející se ve 4. podlaží domu [číslo] na ulici [obec] v [obec] ve spoluvlastnictví žalobců. Účastníci se dohodli, že nájemní smlouva zaniká dohodou ke dni 31. 1. 2020. Článek III. smlouvy obsahuje podrobný popis vývoje výše dluhů žalované. Žalovaná v dohodě uznala svůj dluh na nájemném za období měsíců března až června 2019 a listopadu 2019 až ledna 2020 v celkové výši 78 191,30 Kč. Tvrzené žalobců, že na výše uvedenou částku započítali jistotu ve výši 32 077 Kč, kterou žalovaná složila na základě článku IV. odst. 3 nájemní smlouvy, žalovaná nerozporovala. Po provedeném započtení tak dluh na nájemném činí částku ve výši 46 114, Kč, jedná se o dluh na nájemném za měsíc červen 2019 - dosud nebylo uhrazeno nájemné ve výši 7 738 Kč, za měsíc listopad 2019 činí dlužné nájemné částku ve výši 12 792 Kč, za měsíc prosinec 2019 částku 12 792 Kč a za měsíc leden 2020 částku ve výši 12 792 Kč. Každému z žalobců tak žalovaná dluží částku ve výši 23 057 Kč. Ze scanu předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla upomenuta. 3. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 4. Při právním posouzení bylo použito ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo dohodou o ukončení nájemní smlouvy ze dne 21. 1. 2020 prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu a žalovaná dlužila žalobcům na nájemném a službách v souvislosti s užíváním bytu. Žalovaná dne 21. 1. 2020 uznala svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se jej zaplatit. Žalovaná však nezaplatila ničeho. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila skutečnosti, pro které by nárok žalobce mohl být posouzen z hlediska hmotněprávního jako nedůvodný. Žalovaná uznala svůj závazek vůči žalobcům v souladu s ust. § 2053 o. z. ve výši 78 191,30 Kč, přičemž tyto prostředky byla povinna uhradit žalobcům. Po započítaní jistoty ve výši 32 077 Kč, složené žalovanou v souvislosti s nájemní smlouvou, činí nedoplatek částku ve výši 46 114 Kč, kterou soud zavázal žalovanou zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobci jako podíloví spoluvlastníci každý z ideální jedné poloviny nemovitosti k dotazu soudu výslovně uvedli, že každý ze žalobců požaduje zvlášť přiznat částku 23 057 Kč. Soud tomuto požadavku vyhověl, neboť má za to, že se žalobci takto dohodli a žalovaná bude zavázána hradit zcela totožnou částku a takto formulovaný požadavek žalobců ji nijak není k újmě. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení v částce 15 359,48 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 306 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze třech úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), a to u obou účastníků které zástupce zastupoval sníženou o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 a.t. (v daném případě zastupoval zástupce dva účastníky, u každého bylo požadováno 23 057 Kč, z této částky tak odměna činí výše uvedených 2 060 Kč – tato snížená o 20 % pak žalobcům náleží 6x). Dále mají žalobci nárok na náhradu hotových výdajů po 3x300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., když tyto výdaj nepřísluší dvakrát, neboť úkony byly prováděny společně pro oba účastníky. Dále mají nárok na dan z přidané hodnoty ve výši 21 % odpovídající částce 2 265,48 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).