30 C 19/2021-62 — Městský soud v Brně

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované úhrady částky 4 613 Kč s příslušenstvím, jež představuje dlužné splátky koncových zařízení, úhradu za platební služby (platba přes SMS) a úhradu za zprostředkované služby (SMS na speciálně zpoplatněná čísla). Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce měl s žalovanou uzavřenu účastnickou smlouvu [číslo] z 18. 10. 2013 pro telefonní [číslo] dodatky k účastnickým smlouvám [číslo] pro telefonní [číslo] pro telefonní [číslo]. Dodatkem k účastnické smlouvě [číslo] byla sjednána koupě koncového zařízení Samsung G357FZ [anonymizována tři slova] v ceně 3 451 Kč, kterou měla žalovaná splácet měsíčními splátkami ve výši 150 Kč. Podle této smlouvy došlo později k zesplatnění všech neuhrazených splátek, jelikož žalovaná nedodržela svou povinnost dluh řádně splácet. Žalovaná částka se skládá z následujících částí: -) splátky koncových zařízení a platební služby (platba přes SMS) ve vyúčtování [číslo] ze dne 20. 4. 2015 v celkové výši 237 Kč splatné 11. 5. 2015, -) splátky koncových zařízení, platební služby (platba přes SMS) a zprostředkované služby (SMS na speciálně zpoplatněná čísla) ve vyúčtování [číslo] ze dne 2. 6. 2015 v celkové výši 419 Kč splatné 22. 6. 2015, -) splátky koncových zařízení, platební služby (platba přes SMS) a smluvní pokuty ve vyúčtování [číslo] ze dne 20. 6.2 015 v celkové výši 1 407 Kč splatné 20. 6. 2015, -) splátky koncových zařízení ve vyúčtování [číslo] ze dne 20. 7. 015 v celkové výši 150 Kč splatné 7. 8. 2015, -) neuhrazená část kupní ceny koncových zařízení ve vyúčtování [číslo] ze dne 24. 11. 2015 v celkové výši 2 400 Kč splatná 8. 12. 2015. Smluvní pokuty byly žalované účtovány na základně ujednání v účastnické smlouvě smlouvách [číslo] dodatcích k účastnickým smlouvám [číslo] taky čl. 8 obchodních podmínek původního věřitele, jelikož se žalovaná dostala do prodlení nejméně 21 dnů s úhradou vystavených vyúčtování. Jedná se zejména o prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] které měla žalovaná uhradit do 11. 5. 2015, avšak k dnešnímu dni tak neučinila. V projednávané věci nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), posuzoval zčásti daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ve znění do 31.12.2013 a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), v části kde se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014 a zčásti dle příslušných ustanovení o.z., konkrétně pak ust. § 1746 odst. 2 o.z., dle něhož strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Pro posouzení práva na úroky z prodlení, k němuž došlo u obou smluv po 1. 1. 2014 je však nutno vycházet z ust. § 1970 o.z., přičemž jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 269 odst. 2 obch. zák. (když účastníci si mohou písemně sjednat použití uvedeného předpisu) pokud se jedná o sjednané služby platby přes SMS, dále uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o.z. a to v případě dodatků smlouvy z 25. 11. 2014. Žalobce se mimo jiné zavázal umožnit žalované využívat prostřednictvím žalobcovi sítě služby třetích stran a žalovaná se zavázala za tyto služby platit, což však neučinila. Stejně tak neuhradila v dané smlouvě sjednaný doplatek kupní ceny poskytnutého zařízení. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by dlužnou částku uhradila, nedoložila ani netvrdila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud tedy žalovanou zavázal, aby žalobci zaplatila žalovanou částku spolu s úroky z prodlení v požadované v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož převážně úspěšné žalované (řízení bylo zastaveno co do částky 11 336 Kč a věc postoupen Českému telekomunikačnímu úřadu a v tomto rozsahu je to z procesního hlediska žalovaná, kdo měl úspěch ve věci) náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II.