30 C 191/2020-60 — Městský soud v Brně

Žalobci jako pronajímatelé se žalobou původně domáhali po žalované jako nájemkyni úhrady částky 83 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení nájemného a záloh na služby za byt [číslo] na ulici [anonymizována tři slova], [obec] v době od března do listopadu 2019. Žalobci následně vzali žalobu částečně zpět co do částky 48 000 Kč (s odůvodněním, že již nepožadují zálohy na služby) a domáhali se tak pouze sjednaného nájemného, jež bylo dohodnuto ve výši 6 000 Kč měsíčně a tito požadovali úhradu v částce 5 000 Kč za měsíc červen 2019 a od července do listopadu vždy 6 000 Kč za každý měsíc. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že podává námitku vůči výši dluhu a vykradení sklepa žalobkyní b), kdy žalované vznikla škoda 100 000 Kč. K odporu bylo přiloženo oskenované vyjádření, kde žalovaná potvrzuje uzavření smlouvy o nájmu k 30. 11. 2018 uvádí, že uhradila jistotu a namítá, že v lednu došlo k výměně stupačky, což jí bylo zatajeno a byt byl proto neobyvatelný. [příjmení] jít na 6 dní do hotelu. Žádala o snížení nájmu, nebylo jí vyhověno. Pak hlásila další závady a nakonec si vzala do bytu odborníka, který jí řekl, že je byt neobyvatelný. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobci jako pronajímatelé uzavřeli s žalovanou jako nájemkyní dne 30. 11. 2018 nájemní smlouvu na pronájem bytové jednotky [číslo] na ulici [anonymizována tři slova], [obec] v době od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2019 s možností prodloužení. Nájemní vztah byl ukončen ke dni 30. 11. 2019 uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Nájemné bylo dle článku IV. odst. 1 nájemní smlouvy ujednáno částkou ve výši 6 000 Kč a bylo splatné vždy k 15. dni měsíce předcházejícího, viz nájemní smlouva. Žalovaná uhradila jistotu na nájemné ve výši 10 000 Kč a dále učinila následující platby: dne 10. 12. 2018 – 10 000 Kč, dne 20. 12. 2018 – 5 000 Kč, dne 14. 2. 2019 – 10 000 Kč a dne 16. 5. 2019 – 2 000 Kč. Ze strany žalované tak bylo včetně jistoty celkem uhrazeno 37 000 Kč, jak patrno i z dopisu z 18. 2.2020. Žalovaná měla za dobu trvání nájmu od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2019 uhradit nájem celkem ve výši 72 000 Kč (6 000 Kč/měsíčn x 12 měsíců). Žalobci uvedené úhrady (včetně jistoty) započetli na dlužné měsíční nájemné (6 000 Kč). Po zohlednění uvedených úhrad (37 000 Kč) dluží žalovaná na nájemném částku 35 000 Kč. Žalovanou tak bylo zcela uhrazeno nájemné za měsíce 12/2018 až 5/ 2019 s tím, že nájemné za měsíc 6/ 2019 bylo uhrazeno pouze ve výši 1 000 Kč, tudíž žalovaná zůstala dlužna nájemné za 6/ 2019 ve výši 5 000 Kč a dále nebylo ničeho uhrazeno na nájemném za měsíce 7/ 2019 až 11/ 2019 a žalobci požadují zaplacení nájemného za tyto měsíce ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dle § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je nájemce povinen platit nájemné a sjednané zálohy na náklady za služby, které zajišťuje pronajímatel, v daném případě do patnáctého dne předchozího kalendářního měsíce dle čl. IV ods.t 1 smlouvy. Žalovaná nezaplatila dlužné nájemné včas, a proto má žalobce právo i na úroky z prodlení dle § 1970 o.z., který stanovuje, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobci mají právo na úroky ve výši stanoveném vládním nařízením [číslo] Sb. od data po splatnosti každého jednotlivého nájemného, kterou si účastníci sjednali k 15. dni v měsíci předcházejícím. Žalovaná je ode dne 11. 3. 2017 v úpadku. Jelikož se však v tomto případě jedná o pohledávku, která vznikla po rozhodnutí o úpadku a nebylo tak možné ji uplatnit přihláškou, a nejedná se o pohledávku za majetkovou podstatou a jí postavenou na roveň, nevztahují se k této pohledávce ustanovení insolvenčního zákona o účincích spojených se zahájením insolvenčního řízení ani s prohlášením úpadku. Za této situace soud žalobu věcně projednal. Pokud se jedná o obranu žalované, stavěla ji na obecných tvrzeních, že byt byl neobyvatelný, že žádala o slevu na nájemném a dále že jí byla ze strany žalobců (resp. žalobkyně b)) způsobena škoda vykradením sklepa. Žádný ze svých obecně vznesených argumentů však k opakovaným výzvám soudu ani dostatečně nedotvrdila a vůbec neprokázala a její obrana v žádném z jí namítaných skutečností tak nemůže být důvodná, když svou nepřítomností u jednání zabránila, aby ji soud o těchto následcích poučil. Soud uvádí, že vychází ze stavu známého k datu rozhodování a tedy jen nad rámec uvádí, že její„ omluvenka“ a krátké sdělení zaslaná soudu dne 30. 12. 2021 na věci nic nemění. Pokud namítala, že se jí neotvírá datová schránka, tak téměř u všech podání zaslaných jí do datové schránky je uvedeno„ doručeno“ nikoli doručeno fikcí (toto je pouze u doručenky ze 7. 5. 2021) a je tak patrno, že si tyto listiny převzala. Nakonec na většinu z nich i reagovala. Pokud se jedná o náklady řízení, soud zde soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, kdy úspěch žalobců je dán výrokem I. tohoto rozhodnutí a jejich neúspěch je pak co do částky 48 000 Kč s příslušenstvím ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. (u zpětvzetí se zavinění posuzuje procesně, tedy kdo zavinil zastavení, a zde to byli žalobci, když nedošlo k úhradě této částky žalovanou po podání žaloby). Za této situace je úspěšnější žalovaná, této však v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhod jak uvedeno ve výroku II.