30 C 22/2021-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 7 753 Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání bytu [číslo] v [obec] na ulici [ulice a číslo], jehož vlastníkem je žalobce a dlužných částek za služby a energie spojené s užíváním předmětného bytu [číslo] za období července a srpna 2018 a nedoplatku za vyúčtování služeb v roce 2017. 2. Žalobce již v žalobě vyjádřil souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání. Žalovaná pak na výzvu soudu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním věci samé bez nařízení jednání, nikterak nereagovala, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že proti tomuto postupu nemá námitky. Jelikož je ve věci možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Z listin do spisu založených soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2017, jejího dodatku [číslo] evidenčních listů za červenec a srpen 2018 a předpisů plateb, výzvy k úhradě dlužné částky z bytu ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí, vyúčtování ze dne 12. 9. 2019, soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 30. 6. 2017 uzavřel žalobce jako pronajímatel s žalovanou, jako nájemcem smlouvu o nájmu bytu [číslo] sestávající se z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Podle evidenčních listů žalobce na nájemném za měsíc červenec 2018 vyúčtoval žalované 1 688 Kč a 2 000 Kč za služby v souvislosti s užíváním bytu. Za měsíc srpen 2018 žalobce vyúčtoval 1 198 Kč na nájemném, 1 419 Kč za služby v souvislosti s užíváním bytu. Podle vyúčtování služeb za 2017 činí 1 448 Kč. Pravomocným rozsudkem nadepsaného soudu č.j. 72 C 144/2016-20 ze dne 25. 10. 2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. 19 Co 62/2017-35, ze dne 30. 8. 2017 byla žalované uložena povinnost byt vyklidit. Dle tvrzení žalobce byl byt vyklizen dne 28. 8. 2018 soudním vykonavatelem. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 23. 5. 2015, v níž byla stanovena lhůta k zaplacení dluhu do 2. 6. 2019, přičemž z doručenky vyplývá, že zásilka se vrátila jako nevyzvednutá. 4. Žaloba je důvodná. Na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, kdy žalovaná bez právního důvodu užívala shora popsaný byt žalobce, přičemž nezaplatila za vyúčtování služeb za rok 2017, nájemné a služby za měsíce červenec a srpen 2018. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobce, že užívala byt do vyklizení dne 22. 8. 2018 a to po zániku nájemního vztahu mezi účastníky, k čemuž došlo dne 21. 3. 2016. Žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná, netvrdila, že by žalobci nárokované částky již zaplatila nebo že by její povinnost žalobci zaplatit neexistovala nebo jinak zanikla. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení do 2. 6. 2019. V období od 24. 5. 2019 do 2. 6. 2019, předcházející splatnosti pohledávky nárokované v tomto řízení, nemohla být žalovaná v prodlení a soud v této části nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení žalobu zamítl. Soud z obsahu spisu nevzal za prokázáno, že by žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dříve než předžalobní výzvou. Soud tak bez dalšího žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny i příslušenství pohledávky ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena v rozsahu tří dnů s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že jejich náhradu přiznal procesně převážně úspěšnému žalobci, když jeho neúspěch byl nepatrný. Soud žalobci přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a žaloba), jež žalobce v této věci učinil, přičemž soud vycházel z toho, že návrh žalobce podal na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tedy žalované uložil uhradit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč. Zamítnutí žaloby v části týkající se zákonného úroku z prodlení soud posoudil jako nepatrný neúspěch žalobce ve věci nemající na náhradu nákladů řízení vliv.