30 C 30/2021-18 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 10. 2020 domáhal po žalovaném uhrazení částky ve výši 570 310,20 Kč s příslušenstvím, jež představuje zákonný úrok z prodlení z částky 559 671,33 Kč ode dne 1. 10. 2020 do zaplacení. Žalobce žalovanou částku požaduje na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2018. Žalovaná částka se skládá z těchto položek: jistina úvěru – 569 831,33 Kč, smluvní úrok – 10 638,87 Kč a pojistné – 1 840 Kč. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z listiny žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 700 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu 700 000 Kč vrátit v 84 měsíčních splátkách ve výši 11 581 Kč, kdy první splátka nabyla splatnosti dne 17. 4. 2018. Sjednaná úroková sazba činila 9, 89 % p. a. Žalovaný si současně sjednal s žalobcem i pojištění schopnosti splácet, kdy žalovaný se zavázal za takovou službu žalobci platit měsíčně částku ve výši 7,49 % z měsíční splátky úvěru. Přílohy smlouvy o úvěru tvořily produktové podmínky pro klasické úvěry, všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z kopie občanského průkazu žalovaného, rodného listu žalovaného, listiny nazvané údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr, výpisu z účtu ze dne 23. 3. 2018 a potvrzení výši příjmu ze dne 6. 4. 2018 soud zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru prověřil příjmovou, nákladovou a sociální situaci žalovaného. Z listiny nazvané Číslo úvěru: [číslo] [příjmení] [příjmení] [jméno] soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 700 000 Kč a žalovaný svůj dluh řádně splácel, ale žalovaný se dostal do prodlení se splácením předepsaných splátek a to konkrétně již od splátky za prosinec 2019. Soud dále zjistil, že ke dni 18. 8. 2020 činila dlužná částka 582 310,20 Kč, v tomto poměru: dlužná jistina úvěru – 569 831,33 Kč, dlužný smluvní úrok – 10 638,87 Kč a dlužné pojistné – 1 840 Kč. Z listiny poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému lhůtu 30 dní k navázání opětovného řádného splácení dluhu. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 8. 2020 a podacího archu ze stejného dne soud zjistil, že žalobce od smlouvy o úvěru z účinností ke dni 30. 9. 2020 odstoupil pro porušení smlouvy ze strany žalovaného. Z výzvy ze dne 2. 10. 2020 a podacího archu ze dne 5. 10. 2020 soud zjistil, že i právní zástupce žalovaného vyzval k dobrovolnému plnění závazku k žalobci. Žalovaný uhradil na uvedený dluh pouze částku 12 000 Kč. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), když žalobce před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 84 a nsl. zák. č. 257/2016 SB. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek a žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil a prohlásil úvěr za splatný ke dni 30. 9. 2020. Žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení dluhu, ale žalovaný plnil pouze částečně ve výši 12 000 Kč, kdy toto plnění po datu splatnosti dluhu bylo promítnuto v požadované částce v tomto řízení. Žalobce uvedenou úhradu započetl na dlužné pojistné a část dlužných smluvních úroků, kdy žalovaný ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci částku ve výši 582 310,20 Kč a žalobce v tomto řízení požadoval již pouze částku ve výši 570 310,20 Kč. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by byl nárok uplatněný žalobou z hmotněprávního hlediska nedůvodný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci dlužnou částku ve výši 570 310,20 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 559 671,33 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.). Výše zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni splatnosti dluhu (30. 9. 2020). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 55 602,50 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 388 Kč, nákladů právního zastoupení, za odměnu advokáta za 3 úkony právní služby á 10 620 Kč podle § 7 (tarifní hodnota 570 310,20 Kč) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a jednoduchou výzvy, za kterou je přiznána žalobci pouze poloviční odměna v souladu s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Dále náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. za 3 úkony á 300 Kč. Dále pak DPH ve výši 5 764,50 Kč odpovídající 21 % z nákladů právního zastoupení.