31 C 11/2020-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou z 23. 10. 2019 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost úhrady 3 348,73 Kč. K uplatněnému nároku uvedl, že s žalovaným uzavřel [anonymizováno] smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] nedílnou součástí této smlouvy byla kupní smlouva, jejímž předmětem bylo koncové zařízení a pojistná smlouva. Na základě označené smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. [anonymizováno] a žalovaný se zavázal mu za tyto služby platit vyúčtovanou cenu, splácet kupní cenu koncového zařízení a platit sjednané pojistné. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran, sjednaných měsíčních poplatků za pojištění a splátek za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené ceny třetích stran ve výši 801,99 Kč, zbývající dlužné částky za zařízení ve výši 2 300 Kč a pojistného ve výši 246,74 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o. s. ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 24. 3. 2016 uzavřeli účastníci [příjmení] smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby, součástí této smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. V rámci této smlouvy žalovaný uzavřel též kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení typu [anonymizováno] [číslo] [anonymizována čtyři slova]) za dohodnutou cenu 3 999 Kč, přičemž při podpisu smlouvy žalovaný zaplatil akontaci ve výši 1 699 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 2 300 Kč se zavázal žalobci splácet spolu s vyúčtováním služeb ve 23 splátkách po 100 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že neuhrazením jediné splátky či ukončením smlouvy před uplynutím sjednané doby se stávají další splátky bez dalšího splatné. Podpisem označené účastnické smlouvy žalovaný sjednal a vyslovil souhlas s pojištěním [anonymizováno] pro jistotu, délka pojistné doby byla sjednána v trvání 24 měsíců od počátku pojištění, výše pojistného činila 99 Kč měsíčně. Žalobce žalovanému vyúčtoval sjednané pojistné v souhrnné výši 246,74 Kč, splátky koncového zařízení a služby třetích stran v souhrnné výši 801,99 Kč vyúčtováním [číslo] ze dne 18. 10. 2016 se splatností 1. 11. 2016, [číslo] ze dne 6. 6.2016 se splatností 24. 6. 2016, [číslo] ze dne 6. 7. 2016 se splatností 24. 7. 2016, [číslo] ze dne 6. 8.2016 se splatností 24. 8. 2016, [číslo] ze dne 6. 5. 2016 se splatností 24. 5. 2016. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb., jejíž součástí byla i kupní smlouva dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „občanský zákoník“), v níž sjednali úhradu zbývající části kupní ceny ve splátkách, přičemž žalovaný neuhradil sjednané splátky zakoupeného zařízení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění zbývajících splátek v celkové výši 2 300 Kč. Součástí označené účastnické smlouvy byla i pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky dle § 2758 a násl. občanského zákoníku, přičemž žalovaný se zavázal hradit žalobci pojistné v sjednané výši 99 Kč měsíčně, této své smluvní povinnosti rovněž nedostál a zůstal žalobci dlužen pojistné ve výši 246,74 Kč. Dále bylo v řízení jednotlivými vyúčtováními prokázáno, že žalovaný nezaplatil žalobci služby třetích stran, které mu poskytl v souladu s účastnickou smlouvou [číslo]. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 3 348,73 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za sjednané pojistné, služby třetích stran a účtované ceny koncového zařízení. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 243 C 1/2021, 16 C 266/2020, 115 C 213/2020, 14 C 167/2020).